Jak naznačují současné volební preference, tak v naší zemi stále roste počet lidí, kteří by chtěli být zaměstnáni pouze v hluboce sociálně cítících společnostech s ohleduplným přístupem k jejich malé produktivitě, nespolehlivosti, k odcizování v rodině využitelného firemního majetku. Všechno by chtěli levně, nelépe zadarmo. Kde by se na splnění tohoto jejich smělého, socializmu hodného přání vzaly prostředky, to už tyto jedince nezajímá. Hlavně, aby je nemuseli dát oni. Nejlepší je vzít je těm pracovitějším, úspěšnějším, bohatším. Na tato hesla slyší velmi dobře.

V souvislosti s těmito skutečnostmi se mi jeví jako paradox problémy jednoho mého dobrého známého. Ten má to „štěstí“, že je velmi široce technicky vzdělán a navíc byl přírodou obdařen vynikajícími tvůrčími technickými a logickými schopnostmi.

Navrhl pro svou malou firmu několik zcela nových technologických postupů, přihlašuje patenty a užitné vzory týkající se mnoha technických oborů. Je dokonce rád, když mu někdo nějaký problém k řešení „předhodí“. Je to divné, ale přemýšlení ho baví a přináší mu i radost.Tak se na mé doporučení rozhodl prostřednictvím internetu nabídnout tyto své schopnosti podnikatelské veřejnosti. Napsal to takhle:

„Návrhy výrobkových a technologických inovací, zcela nového výrobního sortimentu na úrovni patentů či užitných vzorů s využitím stávajících zařízení, řešení úspor nákladů v celém výrobním procesu nebo logistice nabízí výrobním firmám výjimečně nadaný, zkušený odborník středního věku. Uzavření sankcionované smlouvy o mlčenlivosti ze strany dodavatele výše uvedených služeb je samozřejmostí. A cena za tuto službu? Několik procent z toho, co zavedením řešení vyděláte, nebo z toho, co ušetříte.“

Jeho dlouhodobá snaha však měla naprosto nulovou odezvu. A tak si říkám, jaký je ten dnešní svět. Masy lidí chtějí všechno zdarma, firmy v podstatě ani zadarmo.