„Tak nám toho Ratha zasejc nezabásli, pane Švejk,“ řekl hostinský Palivec, když mokrou hadrou ometal vikslajvant na stole v hospodě U kalicha.

„A kterýho maj na mysli?“ vece Švejk. „Já chodil k nějakýmu Rathovi Ratmírovi pro opodeldok na mý regmatický koleno, ale ten už je na pravdě bóží nějakej ten pátek, vím že měl dva syny a pak nejspíše ještě nějaký vnoučata, ale to už nějak nekapíruju.“

„Davida, syna starýho pána,“ řekl Palivec, „věděj, toho kouzelníka, co měnil víno v peníze, nebo navopak, to už fakt nevim, už je to dlouho, to byl na Hradě ještě císař Klaus. Tenkrát ho zabásli na rok a půl, ale on - vopravdovej kouzelník - se z toho potom ňák dostal a celý další léta hrál s vrchností betla. A zrovínka včera zase psal nuselskej Tagblatt, že to zasejc vodložili na neurčito.“

„Jó, tak to je mi kanón, tenhle Rath,“ povídá Švejk, „ kdyby se to stalo komukoliv jinýmu, tak bručí na Pankráci doteď, ale někdo se holt vyzná. Von měl, pane hostinský, hubu dycinky proříznutou jako šlejfíř, ukecal by i sochu Jana Nepomuckýho na Karlově mostě. Vědej, tenkrát v tom parlamentu, jak hezky mluvil, co všechno ví, jak se všichni klepali jak sulc, že všechno poví.“

„No, a že tehdá nic neřek, pane Švejk?“

„No, tak to zas ne, pane hostinský, von toho tenkrát napovídal dost. Věděj, tyhle pánové uměj říct hodně, ale prostej lid ničemu nerozumí. Voni to tak těma řečičkama zašolíchaj, že těm nahoře, co uměj poslouchat a maj za nehtama, je hned všecičko jasný. A ty druhý věděj prd.“

„A ták,“ povídá pan Palivec, „takže voni myslej, pane Švejk, že to, že ještě nebručí, je kvůlivá tomu, že ruka ruku meje a že není za katrem jen proto, že ho kryje ten pan... jak von se jmenuje?“

„Nejmenovat, pane hostinský, nejmenovat, chcete nás dostat do maléru? Vono se to v podhradí šeptá, kdo by za tím mohl bejt, ale nic není jistý a Bretschneiderů je pořád dost a tak byste místo mytí půllitrů tady U kalicha mohl mejt schody na Pankráci za křivý vobvinění... A vy holt nemáte tu vyřídilku, jak tenhlecten David.“

„Maj pravdu, pane Švejk, my vobyčejný lidi to dycinky vodskáčem, zatímco vrchnost si to udělá po svým. Raději na to nemyslet. Ještě pivo?“

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora