O letním čase se toho už napsalo dost a dost. Energetici se už dávno shodli na tom, že význam letního času pro úsporu energie je nepatrný a důvodem pro zavádění časového posuvu být nemůže. Proč se tedy stále toto opatření používá, je spíš otázka pro sociology a souvisí s životním stylem. To teď nechci rozebírat, ale uvědomili jste si, že v západní Evropě vlastně používají letní čas i v zimě (je to vlastně náš čas), a v létě si přidávají ještě další hodinu? Je jim jedno, že se pak v prosinci rozednívá až někdy po deváté, jen když je odpoledne aspoň trochu světlo. Přesto je všude odpůrců změn času hodně a zdá se, že jich přibývá. Pohnout ovšem byrokracií v Bruselu je úkol nad lidské síly, takže si budeme výhod i nevýhod tohoto sporného opatření užívat ještě hodně dlouho.

Musím se přiznat, že sám letní čas rád mám. Prostě hodina světlého dne navečer mi přijde vyloženě vhod. Ale cítím s lidmi, kteří jej nesnášejí, přizpůsobují se dlouho a celé léto se těší na podzim, kdy se vše vrátí do „normálních kolejí“. A pro ty (ale vlastně pro nás všechny) mám tady malý zlepšovák. A protože letní čas tu je už za měsíc, je právě vhodná doba.

Největší problémy dělá samozřejmě ranní hodinový skok ve vstávání do práce. Kdyby to tak šlo postupně! Způsobů, jak rozložit posun času do delší doby, je možno si vymyslet více. Například celoroční počítání začátku dne od východu Slunce, podobně jako staří Čechové počítali den od slunce západu. Jinou možností je používat letní a zimní čas jen po čtyři a čtyři měsíce v roce. V březnu a dubnu pak zkracovat každý den o jednu minutu, na podzim v září a říjnu je zase o tu minutu prodlužovat. Potíže s takovými změnami času v průběhu roku by však byly nepředstavitelné. Centrálně to tedy nepůjde.

Ale ono to jde soukromě! Stačí si teď po celý měsíc posouvat večer budík o dvě minuty dopředu. Dvě minuty nikoho nezabijí, ani to nepocítíte. A už za pár dní máte ráno chvíli na to, na co už večer nemáte náladu a co jste nestihli přes den. Přišít si konečně knoflík, napsat mail spolužákům ze třídy, slepit ucho hrníčku od tety Mařky.

Pár dní před změnou času už máte skoro celou hodinu času navíc a vůbec to nebolelo. A až ten osudný den přijde, budete připraveni. Jenom až budete přetáčet šest různých hodin v bytě, přetočíte i hodinu buzení - a budete vstávat ve stejný čas jako včera. Prosté, milý Watsone!

V celé věci je jen jeden malý háček. Ten háček se skrývá v naší vůli. Jde to vůbec – vstát hned nato, co zazvoní budík, a vědět přitom, že to úplně tak nespěchá? Odpověď nechám na vás; mně se to loni někdy povedlo.