Že to bude příště, není jisté, zato je to vysoce pravděpodobné. Světové epidemie už tu byly. O vražedných pandemiích pojednává dokonce celá jedna větev dystopické fantastické literatury. Průkopníkem byl v tomto směru Jack London se svým Rudým morem z roku 1912. Kniha skutečně pojednává o chorobě, nikoli o tom, co nastalo o pět let později. O pandemiích se v moderní době docela často uvažovalo, hovořilo a psalo, vždy se stejným výsledkem. Svět je připraven, prostředky jsou, epidemie bude potlačena v zárodku a důsledky budou vždy jen lokální.
Dopadlo to jinak, jak víme a vidíme kolem sebe. Když se to stalo jednou, máme právo ba povinnost přemýšlet, jak to bude příště.
Jako zásadně účinná se ukázala restrikce. Zavřít hranice. Zavřít lidi v domech. Naprosto to neironizuji, pouze konstatuji. Zavření obchodů… Ještě před týdnem by nás laiky nenapadlo, že by něco takového bylo možné. Vždyť je to bezprecedentní narušení ústavních svobod! No a vida, šlo to a nikdo ani nepíp, a pokud píp, ukazovali na něho prstem.
Jisté je, že se k restrikcím státy neuchýlily snadno, docela dlouho váhaly a dostaly za to co proto. Martin Schmarz, komentátor konzervativně liberálního smýšlení, pokáral Evropskou unii, že nezakázala letecké spojení s Čínou hned poté, co tam epidemie vypukla. Příště to půjde jak na drátkách. V Šanghaji kejchnou a letadla zůstanou v hangárech. Jakmile státu něco projde, třebaže se to zprvu zdálo nemožné, podruhé to udělá s radostí. Každá katastrofa je pro stát dobrá výmluva pro to, aby mohl vzít obyvatelstvo pod krkem. Válka poslouží jako ospravedlnění pro prudké zvýšení daní. Když válka skončí, daně zůstanou. Teď máme na krku pandemii. Jednou to skončí, hranice se otevřou, letadla vzlétnou. Nicméně podruhé to půjde mnohem snadněji.
Jsou už příklady, že se někde daří epidemii zvládat lépe než jinde. Za dobrý příklad slouží Tchaj-wan. Je to trochu ironie, když uvážíme, jak se naše politická špička neodvážila ani špítnout proti protektorsky arogantnímu čínskému dopisu s tématem návštěvy Tchaj-wanu. Nicméně příklad tu je, počet nakažených mají Tchajwanci málo. Základ úspěchu je propojení databází o zdravotním pojištění, imigraci a cestování. Naprostý přehled o obyvatelstvu. Přes počítače experti zjišťovali míru rizika skupin obyvatelstva i jednotlivců. Tipování podezřelých osob. Rychlá reakce.
Systém ví o každém všechno. Kde byl a co dělá a kde je a s kým je v kontaktu, copak tohle nezní státu jako rajská hudba? Jistě i české uši jí naslouchají. Jsem na světě příliš dlouho, abych věřil, že je to cesta k odstranění klasického českého bordelu, ale že se vytvoří systém dohledu každého a o všem, ano, to bude.
Koronavirus nekoronavirus, už se na tom pracuje a až karanténa pomine, pojede se dál, k zářným zítřkům. Důvod se vždycky najde.
LN, 16.3.2020