29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

FEJETON: Jak sociální systém císaře pána zachránil moji babičku

Kdysi jsem si dala předsevzetí, že na blozích nebudu psát nic ze svých osobních vazeb a rodinných příběhů. Obvykle takové příběhy stejně zajímají jen rodinné příslušníky. Ale s odstupem času musím uznat, že tento příběh mojí babičky z roku 1914, kdy jí byly čtyři roky, má co říct právě dnes mnoha lidem masírovaným médii a PR agenturami současnosti.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
P. Vaňura 19.1.2015 20:03

No, se vzteklinou se váže ještě jiný, starší příběh

Kdesi v Rusku, snad koncem 19 století pokousal vzteklý vlk celkem 17 rolníků, kteří by tím pádem byli odsouzeni k smrti. Dozvěděl se o tom místní gubernátor, který, shodou okolností, četl v novinách o prvních úspěších Pasteura při léčbě vztekliny. Všech 17 pokousaných proto poslal vlakem do Paříže, nic nebylo jistého, protože doprava vlakem tak rychlá nebyla a léčení je nutné začít dříve, než nemoc propukne. Nakonec se Pasteurovi podařilo zachránit 15 lidí ze 17. Někdy za Gorbačova jsem o tom mluvil s jedním Rusem a ten to komentoval slový "Myslím, že dneska by to tak rychle nešlo..."

J. Šimonová 19.1.2015 20:20

Re: No, se vzteklinou se váže ještě jiný, starší příběh

To je teda zajímavý příběh. Dnes by to nešlo nejen tak rychle (a nekomplikovaně), ale asi vůbec ne.

Z. Lapil 19.1.2015 12:33

Sociální systé, je někdy záhada

Díky za článek. Jen mi tam chybí, kdo to platil. Pojišťovna? Protože Vídeň tehdy rozhodně nebyla cizina...

Ale chci sdělit jeden svůj postřeh. Onehdy, tj. ve svém poněkd pokročilejším středním věku, jsem se začal zajímat o školní četbu, i vzal jsem do ruky Zolovu knížku Zabiják. Kdo nezná: je to příběh, kterak alkohol umí rozvrátit i velmi slibně započaté životy. Žádná milá četba to není, byl tehdy drsný život, ale všiml jsem si tam téhle věci:  v celé knížce není slovíčko o nezaměstnanosti. Utýrané dítě (otcem opilcem; matku utýral už předtím) tam je. Hlady umřelý stařeček tam je, ale kdo chce a je schopen pracovat, vydělává, a kdo vydělává, má na jakés takés živobytí. Rozhodně se Zola nevyjadřuje na způsob "dřeli dvanáct hodin denně a neměli na činži".

Nemám touhu tady rozviřovat nějakou emotivní debatu, kdo kdy a za koho více trpěl, ale nějak mi přišlo, že sem tenhle příspěvek patří. A má-li někdo nějaká fakta, sem s nimi. Nedělám si iluze, že by mi jeden francouzský román řekl vše o sociálním vývoji v Evropě za posledních řekněme 200 let.

D. Polanský 19.1.2015 12:07

Hezký příběh, můj je jiný

http://dusanpolansky.cz/proza/braska.html

M. Vondráček 19.1.2015 10:44

díky za článek :-)

Přesně tak to funguje , když se o sebe lidi starají sami. K tomu státu vskutku netřeba :-)

P. Boublíková 19.1.2015 13:16

Re: díky za článek :-)

No ale jak píše pan Lapil, někdo to léčení zacvakat musel.

B. Hamáček 19.1.2015 19:20

Re: díky za článek :-)

Patrně , ale nebrali za léčení nesmyslně vysoké sumy.