Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996FEJETON: Jak sociální systém císaře pána zachránil moji babičku
Kdysi jsem si dala předsevzetí, že na blozích nebudu psát nic ze svých osobních vazeb a rodinných příběhů. Obvykle takové příběhy stejně zajímají jen rodinné příslušníky. Ale s odstupem času musím uznat, že tento příběh mojí babičky z roku 1914, kdy jí byly čtyři roky, má co říct právě dnes mnoha lidem masírovaným médii a PR agenturami současnosti.
Moje babička pocházela z vesnických poměrů a z kraje šumperských čarodějnic, konkrétně ze Sudkova. Dědeček se narodil na sousední vsi s povedeným názvem – Dlouhomilov. Příběh mojí babičky se datuje do roku 1914, udál se tedy před sto lety a několika dny. Začal hodně špatně. Ale nebojte se, nejde o hru na nervy, vše dopadlo dobře. To je jasné už z toho, že babička ze Sudkova později s dědečkem z Dlouhomilova vychovala dcery a ty zase svoje děti.
Tehdy čtyřleté dítě z malé moravské osady Sudkov pokousal pes, infikovaný vzteklinou. Pokousání nebylo tak devastující, jako byl jistý ortel smrti děvčátka, pokud se nesežene lék proti vzteklině. Kde ho ale vzít? V Sudkově nebyl, na Moravě nebyl, ani v Praze tenkrát nebyl k mání. Byl až v daleké Vídni.
Před sto lety sice svět nepropojovala agresivní média, ale i tak se stalo, že vídeňská nemocnice přijala moravské děvčátko na léčení. Děvčátko samozřejmě neumělo ani slovo německy, tam zase nikdo nemluvil česky, rodiče museli doma pečovat o hospodárku, a tak v té době, kdy žádní klauni neobráželi dětské nemocniční pokoje, neexistovaly elektronické slovníky, ani telefon se nedal použít na lince Vídeň – Sudkov, děvčátko jako sirotek a zároveň malá rarita nejprve bojovalo o život a později se uzdravovalo za zájmu místní veřejnosti.
Vlastně děvčátko ani neleželo na dětském oddělení, tak to tenkrát nechodilo. Jednoduše se léčilo spolu s dospělými. Ti s ním komunikovali, jak se dalo, oblíbili si ho, naučili je velmi slušné základy němčiny, se kterými spokojeně vydržela po celý svůj život, a darovali děvčátku vždy nějaký drobný penízek. Po týdnech náročného a asi velmi nepříjemného léčení se vrátila domů uzdravená, s mnoha pěknými zážitky a vzpomínkami na celý život a s pytlíkem drobných mincí z daleké velké Vídně tahle malá holčička nemajetných rodičů, kteří byli známí akorát tak v nějakém zapadákově Sudkově, poblíž onoho Dlouhomilova.
V tomto příběhu šlo o skutečně špičkovou léčbu té doby, které se domohlo dítě naprosto bezvýznamných a nemajetných lidí z chudého kraje. A zároveň nešlo a kolosální předvádění světu, jak ve Vídni přijmou malého černouška a odléčí za nepředstavitelnou sumu včetně pohostinnosti i pro jeho rodiče, zatímco občanům by média zprostředkovala sdělení, že špičková léčba nemůže být přístupná všem. Dnes však mnozí naši politici a zdravotníci propagují právě tento názor a dodávají, že právě tak je to správné.
Převzato z JanaSimonova.blog.respekt.ihned.cz se souhlasem autorky (její další blog: Blog.digizone.cz/simonova)

Policie uzavřela Václavské náměstí, organizátor poté demonstraci ukončil. Další akce je naplánována o kus dál

Čeká nás nešťastné léto? Teplo na britskou mutaci nestačí, vir se bude šířit jako při první vlně, myslí si Prymula

Já bych si ivermektin nevzal, řekl Blatný o kontroverzním léku. Podle něj se může podílet na poškození orgánů

Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.
