Zase tu byl další den volební. Ale že se nám jich v posledním čase urodilo. A to stále vidím a slyším, že je někdo ovlivňuje. Tady i za oceánem.

26. ledna odpoledne jsme se s ženou slušivě oblékli do neznačkových, leč teplých bund od našich vietnamských spoluobčanů, vybavili doklady a šli do školky. Ne, že bychom na to měli věk, ale měli jsme tam volební místnost.

U vchodu do školky byl malý hlouček lidí a všichni se bavili a dokonce se smáli. Tak to tedy ne. Volby nejsou žádná legrace. Hlouček vešel do budovy a my jsme přišli ke vchodu a já koukám jako jurodivý. Na hlavních dveřích, situovaných na východ, byl list formátu A4 a na něm šifra: „Motýli jsou v kočkách.“ Uf, už je to tady. Ten Putin. Trochu mně uklidnilo, že nápis nebyl napsán azbukou, ale krasopisně latinkou. Když jsme ve směru šipek procházeli zšeřelou chodbou, obezřetně jsem se rozhlížel. No, byly tam jen police a v nich bačkůrky. Konečně projasněná volební místnost a tam samé smějící se tváře. Včetně tváří komise. Odvolili jsme a pak jsme s několika tam přítomnými známými probrali výše uvedenou šifru. Kupodivu, každého rozesmála.

Když jsme vyšli ven, chvíli jsme pozorovali, jak si motýli a kočky hrdě odvádějí své maminy. Kdo je kočka a kdo motýl, jsme nepoznali. Všichni vzhlíželi k svým soukromým sluncím a poskakovali jako kůzlátka.

Zdali šifra ovlivnila přímo volbu kandidátů, nevím. Pokud ano, tak velmi rafinovaně. Další volby jsou v dohlednu a já si dám příště dobrý pozor. Budu připraven. Hlavně aby bylo z čeho vybírat mezi kandidáty. Nevím ale, zda na ty zahraniční centrály nebudu krátký. Oni na to přece jen mají lidi.

Ale když se jim to zase vymkne z ruky a bude z toho zas jen trochu legrace, dobře jim tak. Legrace je koření života a tohoto koření není nikdy dost. Ani při volbách.

volič-plebejec