Moderátorka jedné rozhlasové stanice se během povánočního vysílání zmínila o tom, jak moc se bojí ohňostrojů a že je nemá ráda. „Mám strach, že na mne něco spadne, nesnáším ten hluk a vadí mi i kouř, který je potom ještě dlouho cítit.“ Vysílání bylo „naživo“, pořad byl kontaktní a premiérový, proto bylo možné posílat do radia krátké textové nebo mailové zprávy. Toho ihned využil posluchač Čestmír a napsal, že ani on nemá rád ohňostroje. Druhý moderátor to okomentoval slovy „vidíš, už jste dva“.

V tu chvíli jsem dostala nápad, kterému nebylo možné odolat, a ihned jsem se přidala s tím, že „už jsme tři“. Po písničce se přihlásila Mariana a řekla, že ji moje zpráva nejprve zmátla, protože se domnívala, že jí některá bývalá spolužačka oznamuje, že právě povila potomka. Teprve, když ji kolega upozornil na to, že se to týká spíše toho ohňostroje, pochopila.

Na vysvětlenou musím dodat, že se ohňostrojů nebojím, že se mi naopak velmi líbí, ale ráda je nemám. Je více důvodů, proč tomu tak je. Vadí mi, že je to velký stres pro živočichy - majitelé domácích mazlíčků vědí své. Viděli jsme kdysi psa při ohňostroji bezhlavě lítat po zahradě, jak šílený od plotu k plotu, a štěkat přitom jako pominutý. Od té doby má hrůzu z každé blížící se bouřky. Volně žijící zvěř i ptáci jsou na tom ještě hůře, žádná sedativa nedostanou. Kdo si umí představit, jaké to je, když vám uprostřed té vřavy proletí těsně kolem hlavy vyděšený pták, nejspíš kos, který se nemá kam usadit?

Netrpí jenom zvířátka. Také miminka a s nimi jejich maminky i tatínkové. Nelze se ani vyhnout pomyšlení na to, kolik je za jediný večer vyhozeno peněz doslova do vzduchu. A že je ten vzduch potom neskutečně otrávený. Co k tomu dodat na závěr? Snad jenom to, že patronem domácích zvířat je papež svatý Silvestr I.