J. Kokes 30.3.2011 22:02

Pane Cermáku,

V USA už žiju skoro 41 let, ale ještě nikdy jsem neslyšela otázku „Are you happy?“.

Lide se tady normálne zdraví "Hi!", "Hello!", "How are you?",  "How are you doing?", "It's a nice day, isn't it?" Tohle všechno je myšleno jako pozdrav, nikoliv jako otázka. Jako odpoved' se očekává něco podobného, napřiklad ""Hi!", "Hello!", "I'm fine, thank you.", "I don't know yet.", "Just peachy, thanks." Záleží na tom, jak dalece se s tím dotyčným člověk zná, jestli je to úplně cizí člověk, nadřízený nebo kamarád.

No ale rozhodně se tady nikdo nikoho neptá, jestli je štastný, a to ani v důvěrných rozhovorech mezi přáteli. Američané totiž respektují lidské soukromí a automaticky očekávají totéž od ostatních.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Kříž 28.3.2011 18:18

no, ja nevim...

podle me otazky typu jak se mas ci jsi stastny jsou proste soucasti urciteho zdvorilostniho ritualu, ktery v zasade postrada obsah, tak jako potreseni pravici ci pozdrav "dobry den" od cloveka, kteremu jste zcela u riti....

no a odpovedet jinak nez mam se fajn apod. je spolecensky neprijatelne asi tak jako neprijmout podanou ruku - najednou se ten, kdo ruku podava, citi proste trapne, neni jasne, proc to delate a vicemene to zavani velkou nezdvorilosti, pripadne to muze znamenat, ze jste  socialni idiot.

tzv. ekonomika stesti je samozrejme nesmysl - proste je potreba nekterych "ekonomu" dat o sobe vedet prilisna a nejlepe je zabyvat se merenim nemeritelneho, nebot vas tezko nekdo usvedci z toho, ze jste "to" zmerili mizerne....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 28.3.2011 0:51

Ano

S Danem Gilbertem to tvrdí i jiné nauky a někde je to podstatou duchovní cesty. Z mého pohledu jediné smysluplné. Soudím, že jiné štěstí, než to, které si "vyrobíme uvnitř", neexistuje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek