16.4.2024 | Svátek má Irena


Diskuse k článku

FEJETON: Hnusná krysa Závist

Tak praví Slovník spisovného jazyka českého, Academia Praha. Proč někteří lidé nedokážou obdivovat bez závisti? K zamyšlení mě inspiroval jakýsi článek o cestování, kde se píše, že "Bechyni je možné jen tiše závidět". Proč závidět? Autor snad pociťuje nelibost nad tím, že Bechyně je krásná? Nelze snad Bechyni obdivovat a radovat se z její krásy, aniž bychom své srdce otrávili jedem závisti?

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
F. Svoboda 8.3.2012 10:24

Závist je ten nejhloupější hřích.

Pokud hřešíme, tak v daném okamžiku se domníváme, že z našeho konání máme jistý prospěch či nějaké potěšení. Při krádeži je to doměnka, že se ekonomicky budeme mít lépe, při smilstvu hledáme dočasné potěšení, při vraždě někdy jde o odstranění nepohodlného člověka z vlastního okolí. Pouze pokud závidíme, pouze otravujeme vlastní nitro a také své okolí, ale žádný, byť dočasný a mylný prospěch z daného stavu nemáme.

Proto závist je ten nejhloupější hřích.

Z. Kulhánková 8.3.2012 10:43

Re: Závist je ten nejhloupější hřích.

Naprostý souhlas. Jenom bych chtěla podotknout, že závistivec přece jen dosahuje jakéhosi zvráceného zadostiučinění. Určitě jste už slyšel okřídlenou větu "to z poctivý práce mít nemůže". Takový závistivec svou nevoli nad úspěchem jiného ospravedlňuje tvrzením, že dotyčný se úspěchu domohl nekalým jednáním (dokázat to samozřejmě nemůže). Závistivec tedy klade rovnítko mezi neschopnost a počestnost, a naopak mezi schopnost a nečestnost, čímž si přisvojuje morální převahu nad schopnými lidmi.

F. Pavlis 8.3.2012 10:14

Nevím,

kolika lidem podobná připomenutí udělají aspoň trochu radosti, nebo se pozastaví nad chodem svých uspěchyných dnů za čímsi ... Vždy si však povzdychnu, když ten i onen nekompromisní komentátor našeho češství neopomene připomenout "typickou" českou vlastnost - závist....Nejsem si jist, zda pro ně dějiny kultury a lidských vztahů nezačínají u včerejší párty....Nu, ale co. Kdysi jsme se učili číst inforamace mezi řádky, dnes už často přeskakuji celé odstavce, aniž bych o cokoliv přišel. Potřeba číst a vědět vyvolává i potřebu namáhavého výběru...

Z. Kulhánková 8.3.2012 10:31

Re: Nevím,

Bohužel je to pravda - málokde jinde na světě jsou lidé tak závistiví jako v ČR. Jenom se zeptejte někoho, kdo to může porovnat. A totéž platí o permanentně nasupených obličejích - nedávno jsem četla článek, na si cizinci v ČR stěžují, a byl to právě nedostatek úsměvů.

J. Kanioková 8.3.2012 21:14

Nevěřím...

že jsou Češi příliš jiní, než jiné národy, země. Denně sleduji i polskou televizi a jejich publicistika či jejich domácí filmy a inscenace - to je přesně jako u nás. Jen je tam mnohem větší připomenutí víry. Taky tam často jezdím a nevidím nejmenší rozdíl. Totéž na Slovensku. A jiní, co víc cestují, mají podobné pocity i odjinud. Rozdíly vidíme jen v lokálních zvyklostech, rituálech, tradicích.

Všude jsou lidi takoví i onací..

J. Kanioková 8.3.2012 21:19

Jen jsem zapomněla přidat,

že 40 let levicové závisti se tu jistě na některých dost podepsalo. Možná právě proto si v Polsku a na Slovensku připadám jako doma, že to "postižení" máme podobné..

Z. Kulhánková 8.3.2012 21:55

Re: Nevěřím...

Lidi jsou stejní, ale kultura se liší. Třeba v ČR se víceméně toleruje "přikrádání". V jiných zemích se "přinesení si šroubováku z práce" považuje za totéž, jako byste ho ukradli sousedovi z garáže. A s tou závistí je to stejné.

Tyhle věci obvykle nepoznáte jako turista, to musíte někde delší dobu žít. 

J. Adler 8.3.2012 8:51

arménština

Ahoj Zuzano,

kdysi dávno jsem do podobných úvah o závisti zabředl s výtečným arménským muzikantem, který mi vysvětlil, že arménština si s tím celkem dobře poradila. Má totíž závisti hned dvě - jedna je taková hodná závist - ve smyslu, tohle bych já taky rád, ale jsem moc rád, že to máš ty - ta druhá závist je ta, kterou tak dobře známe - já to chci a tobě to nepřeji - a když to nemohu mít já, tak to ty taky nemůžeš mít.

Z. Kulhánková 8.3.2012 9:33

Re: arménština

Copak Arméni, to byli vždycky koumáci! Ono je vůbec zajímavé, jak se charakter národa zobrazuje v jazyce - angličtina třeba nemá výraz pro škodolibost - když už o něčem tak cizorodém je řeč, vypůjčí se německý výraz Schadenfreude.

Což mi připomíná, jak jsme ve Slavonicích opravovali střechu. Pokryvači před barákem složili balíky tašek a já jsem tam s nimi domlouvala plán práce. Šla kolem sousedka a vece: "No prosím vás, kde jste na to vzali?"

Dovedeš si představit, že třeba Kanaďana něco takového byť jen napadlo?

L. Fikr 8.3.2012 18:03

Re: arménština

Skodolibost - co treba malevolence, maliciousness, mischievousness ci spitfulness?

.

Toho Kanadana si neumim predstavit - leda ze by to byl nejaky commie z B.C. ci Ontaria ... :-)

Z. Kulhánková 8.3.2012 18:33

Re: arménština

Velmi dobrá lingvistická poznámka! Všechna ta slova, která uvádíš, se vztahují k ČINŮM, které někomu škodí. Lidé, kteří někomu aktivně zlomyslně uškodí, jsou všude na světě.

Škodolibost ovšem znamená radovat se, že sousedovi chcípla koza, aniž by se o to radující se nějak přičinil. A to je ten zásadní rozdíl - takové slovo angličtina opravdu nezná, protože taková emoce je této kultuře naprosto cizí.

J. Adler 8.3.2012 19:37

Re: arménština

Máš pravdu, že si ani nedovedu představit Kanaďana v takové situace, ale co se týče té škodolibosti, to s tebou tak úplně nesouhlasím. Zrovna tobě nemusím říkat, že v překladu to nutně nemusí být v poměru jedna ku jedné, což ještě neznamená, že se něco nedá přeložit, Takže i ta "škodolibost" se určitě přeložit dá, ale může to být pokaždé trošku jinak (malice, maliciousness, malicious joy, wickedness, atd.) 

J. Adler 8.3.2012 19:49

Re: arménština

Pardon, zrovna jsem si všimnul, že někdo výše zareagoval podobně. Jenom snad poznámku k té úvaze pana předřečníka   o BC. - tak hrozné to snad není - a zařadit nás (tedy včetně Zuzany) mezi levičáky ba přímo komoučky, to je už přímo neurvalé.

Z. Kulhánková 8.3.2012 21:08

Re: arménština

To je v pořádku, Juro, my s LF na toto téma už dlouho vedeme "merry war", jak praví klasik. On moc dobře ví, že jsem redneck. Od té doby, co se u nás v říjnu opalovali na terase, ovšem polevil se štengrováním o věčném dešti v BC.

F. Svoboda 8.3.2012 10:29

Re: arménština

Myslím, že i u, nás lze definovat pravou závist jako žlučovotou potřebu být vnitřně nepřátelský k lidem, kteří jsou úspěšní a jakousi závist verbálně sice vyjadřovanou slovy " já mu závidím ", ale ve skutečnosti jde pouze o obdiv, že ten druhý dokázal zvládnout život lépe než já. Taková také " závist " je namnoze motivující, jak se pohnout k lepšímu výkonu a uspořádání svého života.

Z. Kulhánková 8.3.2012 10:33

Re: arménština

Obdiv není závist. Kdo skutečně obdivuje a chtěl by něco podobného dokázat, řekne to, jak to cítí a myslí.

J. Adler 8.3.2012 17:43

Re: arménština

Ona je to sice pravda, že to samé, co dělá arménština jedním slovem, lze asi vyjádřit i v jiných jazycích, tedy včetně češtiny (ať už intonací nebo něčím jiným), ale  arménština má na to dvě odlišná slova a to se mi moc líbí.

Z. Kulhánková 8.3.2012 22:02

Re: arménština

Ano, to je velice důležitá informace, a svědčí to o odlišném způsobu myšlení. Jak pravil Richard Aldington, touha vložena do slov má moc ovládat skutečnost.

B. Volarik 8.3.2012 1:49

řekněte "to ti přeju!" "to si zasloužíš!" "to se ti moc povedlo!" "za to tě moc obdivuju!". Pozorujte, o kolik lépe se budete cítit, než kdybyste řekli "to ti závidím". Pozorujte také, jak se k vám ostatní začnou úplně jinak chovat.

Tak presne tohle mne nejvic prekvapilo po mem prichodu do Ameriky. Snad nejsilnejsim pocitem, ktery usnadnil asimilaci, bylo prave tohle. Kdyz sousedi vidi ve vasem parkovisti nove auto, nestydi se zeptat: Nove? ... a hned pogratuluji: Pekne, moc se mi libi.

Kdyz koupite novy dum, je zvykem usporadat "hosewarming party" (jako pro zahrati noveho hnizda). Lide prinesou darky do domacnosti, novy hrdy majitel vsechny provede domem a sklidi gratutulace. Ukazovat dum znamym pri prvni navsteve je normalni zvyk.

Pro tehotne zeny se v praci nebo v sousedstvi poradaji tzv. "baby shower" (detska sprcha". Lide, kolegove, se sejdou, pobeseduji, dostanou zakusky a predaji darky pro novorozene. taky hezky zvyk. Organisaci udalosti si zpravidla vezme na starost nejaka kamaradka a sezve, koho muze.

Z. Kulhánková 8.3.2012 1:56

Re: řekněte "to ti přeju!" "to si zasloužíš!" "to se ti moc povedlo!" "za to tě moc obdivuju!". Pozorujte, o kolik lépe se budete cítit, než kdybyste řekli "to ti závidím". Pozorujte také, jak se k vám ostatní začnou úplně jinak chovat.

Jedna z věcí, podle kterých na mně v ČR poznali, že jsem odjinud, byla, že jsem za kompliment poděkovala a na oplátku taky něco pochválila. Neříkala jsem "ale to je starej hadr", "to nic nebylo", ani jsem pochválené jinak neshazovala.

Jo, a taky se mě často udiveně ptali: "A to vy se pořád tak usmíváte?"

M. Trhlík 8.3.2012 11:52

Re: řekněte "to ti přeju!" "to si zasloužíš!" "to se ti moc povedlo!" "za to tě moc obdivuju!". Pozorujte, o kolik lépe se budete cítit, než kdybyste řekli "to ti závidím". Pozorujte také, jak se k vám ostatní začnou úplně jinak chovat.

Paní Kulhánková,to nemusíte říkat,že nežijete v naší republice.Já mám asi také "hloupou" povahu,že zpravidla za vše poděkuji,usměji se na prodavačku,která není zrovna ve své kůži a už jsem se setkal často s takovým pohledem,co tím asi sleduji.A to se musím přiznat,že nepatřím mezi ty,kteří nezávidí.Já je,ale spíše obdivuji,že umí něco víc než já,protože měli větší talent,nebo vůli,či pracovitost. Možná to bylo dáno tím,že mne od dětství učili co se sluší a patří.To neznamená,že se řadím mezi ty,kteří jsou vzorem,ale snažím se být tak trochu  člověkem se vším všudy.

Z. Kulhánková 8.3.2012 17:10

Re: řekněte "to ti přeju!" "to si zasloužíš!" "to se ti moc povedlo!" "za to tě moc obdivuju!". Pozorujte, o kolik lépe se budete cítit, než kdybyste řekli "to ti závidím". Pozorujte také, jak se k vám ostatní začnou úplně jinak chovat.

Ale obdiv přece není závist!

Jinak gratuluju, že jste se nenechal strhnout většinou a usmíváte se. To pro mě byl hrozný šok, když jsem v roce 1992 přijela po 12 letech do Prahy. V metru proti mně jel na eskalátoru obrovský dav lidí a každý jeden z nich se tvářil nasupeně.