22.10.2019 | Svátek má Sabina


FEJETON: Hnusná krysa Závist

8.3.2012

Závist - pocit nelibosti nad majetkem, úspěchem ap. jiného člověka

Tak praví Slovník spisovného jazyka českého, Academia Praha. Proč někteří lidé nedokážou obdivovat bez závisti?

K zamyšlení mě inspiroval jakýsi článek o cestování, kde se píše, že "Bechyni je možné jen tiše závidět". Proč závidět? Autor snad pociťuje nelibost nad tím, že Bechyně je krásná? Nelze snad Bechyni obdivovat a radovat se z její krásy, aniž bychom své srdce otrávili jedem závisti?

Namítnete, že se to jenom tak říká. Nikoliv, pravím vám, nic se neříká jenom tak. Tak jako slova odrážejí, co se děje v našem mozku, duši a srdci, i náš mozek, duše a srdce odrážejí a uchovávají to, co říkáme. Volme tedy slova opatrně, protože jestli jsme to, co posloucháme a čteme, tím spíš jsme to, co říkáme. Slova jsou mocná zaklínadla.

Co vlastně vyjadřujeme, když vyslovíme "to ti závidím", výraz, který někteří lidé dokonce považují za poklonu? Část významu spočívá v tom, že toužíme po něčem, co má někdo jiný. To samo o sobě není nic špatného, naopak nás to může povzbudit k píli a inspirovat další rozvoj našich schopností. Závist ale není jen touha po něčem, co nemáme. Je to také zášť vůči člověku, který to má. A to je ten jed v srdci závistivce. Závistivý člověk nikdy nebude šťastný, protože se vždycky najde někdo, kdo je na tom v některém ohledu líp.

Ne nadarmo je závist jedním ze smrtelných hříchů. Smrtelný hřích je podle křesťanské věrouky takový, který "ničí v srdci člověka lásku". Tím se liší od všedního (lehkého) hříchu, který ponechává lásku naživu, ač ji uráží a zraňuje. Smrtelné hříchy jsou pýcha, lakomství, závist, hněv, promiskuita, nestřídmost v jídle a pití, a lenost. I zarytý ateista ví, že jsou to přesně ty vlastnosti, které svého nositele zaručeně připraví o zdraví, spokojenost a náklonnost ostatních lidí, ty nejcennější věci v životě.

Ctnosti jsou potom pokora, štědrost, láska k bližnímu, mírumilovnost, ovládání pohlavního pudu, střídmost v jídle a pití, a činorodost. Tedy vlastnosti, které vám pro vaše tělesné i duševní zdraví doporučí pěstovat každý lékař, psycholog i babka kořenářka.

Před závistí nezačalo varovat až křesťanství. V Ovidiových Proměnách bohyně Pallas Athéna navštívila Závist v její jeskyni. Je to špinavé místo, zahalené černým páchnoucím oblakem, ukryté v údolí, kam nikdy nezasvitne slunce ani nezavane vítr. Athéna zabušila kopím na vrata, ale zůstala stát venku, protože se štítila vejít. Uvnitř seděla Závist, požírajíc svou oblíbenou lahůdku - hadí maso. Vyšla ven k Athéně, zuby měla pokryté plísní, z jazyka jí kapal jed.

Závist se usmívá pouze při pohledu na cizí neštěstí. Nikdy nespí, protože si neustále dělá starosti, že by se někomu mohlo dařit dobře. Úspěch jiných jí působí bolest. Je sama sobě trestem, protože sama sebe užírá.

Nedovolte smradlavé závisti, aby se ve vás uhnízdila, otrávila vám duši a užírala srdce. Až se příště někomu něco povede nebo mu to bude slušet, řekněte "to ti přeju!" "to si zasloužíš!" "to se ti moc povedlo!" "za to tě moc obdivuju!". Pozorujte, o kolik lépe se budete cítit, než kdybyste řekli "to ti závidím". Pozorujte také, jak se k vám ostatní začnou úplně jinak chovat.

Přestaňte se závisti bát. Až vám někdo něco pochválí, neříkejte "ale to nic nebylo", "to je starý krám". Usmějte se, poděkujte, poklonu vhodně oplaťte. Je to maličkost, ale uděláte tím něco pro to, aby tento svět byl ještě krásnější a příjemnější místo pro život. A připravíte tím další utrpení hnusné kryse Závisti.

© Zuzana Kulhánková








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.