Vzpomínáme ve zlepšené kvalitě! NASA obrazově vylepšila záznamy z přistání Apolla na Měsíci před čtyřiceti lety a můžeme se těšit z obrázků ostřejších a kontrastnějších a zvukově vylepšených - astronautům už je dobře rozumět, kdežto tenkrát, když jsme se tísnili před obrazovkou černobílého televizoru Lotos někdy ve čtyři ráno, na ploše se míhaly jakési stíny a z reproduktoru se ozývalo huhlání. Přesto jsme byli nadšení a vzrušení a přál bych si, abych vzrušení a nadšení tohoto druhu mohl prožít znovu, například při přistání člověka na Marsu.

Armstrong si prý ta slova o velkém skoku pro lidstvo nepřipravil dopředu. On sám tvrdí, že ho to napadlo, když stál na šprušlích žebříku a koukal dolů. Tehdy se už vědělo, že na Měsíci je dostatečně pevná půda. Vědělo, ale zprostředkovaně. Čert věř takovému vědění. Jistě měl hodně složité pocity, když tu nohu spouštěl. No, a tehdy řekl, že je to malý krok pro člověka a tak dál.

V těchto dnech jsem viděl v Herald Tribune karikaturu a stejné téma se objevilo i v českém provedení. Nakreslený tam byl kosmonaut lezoucí dolů a říkající něco v tom smyslu: Je to malý krok pro člověka, ale obrovské vyhazování peněz pro lidstvo. Zajímavá myšlenka. Škoda, že pana kreslíře k podobně vtipné myšlence neinspirovala zpráva třeba o tom, že Češi prosázejí ročně sto dvacet miliard korun. Tolik proteče v kasinech a automatech. Kolik jich asi proteče na celém světě? Kdyby ty peníze tekly do jednoho trychtýře, možná že by se jimi dala naplnit pořádná cisterna a ten tanker plný korun a dolarů a jenů a čeho všeho by zaplatil tu cestu na Mars.

Kdo ví.

S tím vzpomínáním a vylepšováním. Když jsem se díval na ty vylepšené záběry, vybavil jsem si zážitek v Cap Canaveralu. Tam je při kosmickém středisku muzeum. Můžete tam vidět nepoužité Saturny a nepoužité lunární moduly a taky vám tam předvedou film. Je to sestřih dokumentárních záběrů. Všechno možné uvidíte, rakety létající i padající, animace, jak se modul dostane na Měsíc a zase zpátky, jsou tam prezidenti a viceprezidenti, jen o jedné osobě se tam nemluví: Wernher von Braun se tam někde mihne v pozadí, jako jeden z patnácti anonymních techniků. Tváří se spokojeně. Bodejť by ne, když se mu ten jeho projekt tak pěkně povedl! Pro mě to ale byla potěšující zkušenost. Všude je to stejné, osoby se gumují a zmizíkují na všech kontinentech, jak to tak vypadá. Historie se musí předvést vylepšená, vyžehlená a tak trochu progumovaná.

A budoucnost? Minulý týden jsem byl s tříletou vnučkou Dominikou na Petříně a byli jsme se podívat i ve Štefánikově hvězdárně. Krom jiného zajímavého a pěkného tam mají i expozici věnovanou Apollu. Dítě je ve stadiu, kdy se vyptává, proč a na co je to či ono, a prstíkem ukázalo i na maketu rakety a na schéma přistání modulu na Měsíci.

Dětem je třeba na každou otázku odpovědět, odpovídal jsem tedy, a jak jsem byl v tom výkladu o tom, jak se ten modul dostane na lunární orbitu a jak pak přistane, řekl jsem si, safra, ten model je nějaký divný...

No jak by nebyl divný. Nebyl to model Saturnu a Apolla, byl to model projektu Constellation, projektu obnoveného letu na Měsíc a ještě dále, na Mars! Dominika moji chybu nezaznamenala. Na přistání na Marsu se budeme dívat spolu a před obrazovkou, velkoplošnou a barevnou a v HD kvalitě, se jí k omylu přiznám. Věřím, že mi odpustí.

LN, 3.8.2009