Genetika, ruku v ruce s molekulární biologií, nám může mnohé osvětlit. Je to věda, která spěje k zářným zítřkům a v poslední době udělala ze všech vědních oborů asi největší pokrok. V genech je nastřádáno všechno to, čím jsme ve své historii prošli a co se věda snaží celkem zdárně přečíst, i když na úplné vysvětlení nebo i jen porozumění si asi budeme muset ještě chvíli počkat.

Jedno je jasné však už teď. Z devadesáti osmi procent jsme vlastně všichni šimpanzi. Já bych samozřejmě tenhle fakt docela rád vynesl na nějaké té schůzce sudetoněmeckého landsmanšaftu, který si vždycky myslel, že k opicím mají Češi (a Slované všeobecně) mnohem blíže. Omyl, pánové! Není rozdílu mezi evropskými národy, tedy aspoň co se genetiky týče, jsme to všechno jedna pakáž, vyčůraná jak ty opice - s jedinou výjimkou. Maďaři. Maďaři přišli do Evropy nejpozději a vklínili se mezi Slovany, čímž je rozdělili na severní a jižní větev, ale tím se sami i poevropštili na plných 87 %. Těch genů, které je od nás odlišují je tedy pouhých 13%.

Tohle všechno jsem se dozvěděl z knihy pana Rydela o genetice, o které bych vám toho napsal mnohem více, kdybych ji, trouba, nepůjčil synovi-vojákovi. Jelikož mně ji už nevrátil (je tohle český nebo všeobecně rodičovsko-ratolestní úkaz?), tak vám, bohužel, kromě toho jména Rydel nemohu posloužit ani názvem knihy. Ale tvrdí se v ní, že od šimpanzů jsme se oddělili před nějakými pěti až sedmi miliony let a od té doby jsme prošli tak radikálními a rychlými evolučními změnami, že jsme se úplně změnili až do dnešní podoby a přitom ještě stačili vytlačit ze světové scény většinu jiných lido-typů od australopitheků až po neandrtálce. Ba dokonce se v té knize i naznačuje, jak že jsme je vytlačili. Zřejmě jsme je snědli.

No, hlad je strašná věc, ale když se mezi nás tlačili Maďaři, tak už tahle bojová praktika snad nebyla používána. V každém případě byla používána taktika jiná a tou bylo mísení genů. Tuto taktiku používáme všichni rádi a to dodnes, takže Maďaři už jsou téměř Evropany (tedy geneticky). Dá rozum, že většina toho míchání byla asi se slovanským obyvatelstvem, které se také míchalo s Germány (v Dubí to dělají dodnes), takže by se dalo lehce tvrdit, že jsme všichni z jednoho pytle a jediný rozdíl je v tom, kde jsme se narodili, v jaké oblasti Evropy a jaký jazyk se v té oblasti udržel.

Jenže genetika jde dál, a to mílovými kroky a co objevila mitochondrie (buněčná tělíska), která se dědí jen po matce, je schopna vysledovat vaši řadu předkyň přes matku, babičku a všechny prababičky až do určitých oblastí, z kterých ta která předkyně pocházela. Předpokládám, že jednou bude schopna určit i naši národnost, respektive její složení. Něco na způsob ... mno, tak ze Skotů máte v sobě 5 %, z Němců 10 % , trochu z Keltů, Francouzů, Italů, Čechů, Maďarů ... hmm ... a tady vám babička z patnáctýho století trochu ujela a spustila se s Cikánem ...

Předpokládám, že Češi u tohohle sdělení zapláčí, zatímco sudetští Němci budou tvrdit, že to sice byl Cikán, když už to ta genetika ví na tuty, ale né nějakej obyčejnej jako v případě Čechů, nýbrž vzdělanej primáš! I ty noty ovládal bez čtení!

Leč zanechme legrace, genetika legraci nezná, ale ti, co ji objevují, znají její cenu, a to i v penězích. Některé university v Evropě již nabízejí vysledování předkyň i širší veřejnosti, za mírný obnos ovšem, přičemž záleží na tom, jestli kupujete nabízenou službu nebo ji prodáváte, abyste ten výraz "mírný" správně pochopili. Jednou takovou universitou je i ta ve Skotsku v Glasgově. Jelikož právě do Skotska se provdala sestra mé ženy a protože to děvče samo dětí nemá, takže má spoustu času i peněz na různé ptákoviny, zaujala ji tato nabídka natolik, že si nabízený průzkum objednala. Vzali jí tedy vzorek krve a zatímco na něm pracují k určení DNA a těch mitochondrií (slibuji vám, že to udělají rychle!), tak mi dovolte, abych ženinu stranu předků poněkud osvětlil.

Po mamince by se moje žena jmenovala Ostini. To je prosím italské jméno a zanesl ho sem Carlos Ostini někdy začátkem devatenáctého století, což je na Austrálii poměrně brzo. Carlos po sobě zanechal nejen šest potomků, ale též to své italské jméno, které ovšem v anglosaské Austrálii moc košér nebylo. Kdyby se aspoň jmenoval Mc Ostini... Jenže to nešlo, i když já si občas z ženy dělám legraci, že se teď může jmenovat Moc Ostini. Zkrátka skvrna na rodinném štítě, asi jako kdyby se sudetský Němec jmenoval Řezníček. Takže se v rodině šuškalo, hlavně teda po válce, že to nebyl nějakej obyčejnej, špinavej Ital, ale švýcarskej Ital! Ti byli za války neutrální, takže to by jaksi šlo. Samozřejmě, že dneska je rodina na to jméno pyšná, protože i Itálie tu už má svůj zvuk, a tak naše milá švagřenka skotská si tu zkoušku krve nechala udělat a když jí to konečně za ten mírnej obnos udělali a sdělili výsledek (vidíte, že to moc dlouho netrvalo), tak nám hned zavolala.

Takže vám mohu sdělit, že prapředkyně všech mejch dětí pochází z Handlové na Slovensku a se vší pravděpodobností to byla Slovenka, snad s nějakou tou maďarskou krví v žilách, čert ví, možná i ten primášek, snad i Židi ... , co já vím ... zkrátka žena pochází ze Slovenska, já z Česka, takže naše děti jsou vlastně Čechoslováci! Tak já jsem šel až na konec světa, abych s místní kráskou splodil potomky neexistujícího národa československého! Vždyť stačilo zajet do Trenčína a nemusel jsem se trmácet kolem celé zeměkoule!

Teď se jen obávám, aby moje děti nebyly "inbreds", zkrátka jestli jsme s ženou nespáchali krvesmilstvo. Ježišmarjá! A pak že genetika spěje k zářným zítřkům! Sakra, to už jsem někde slyšel...