Neznám nikoho, kdo by si liboval v reklamě. Mám k ní hodně rozpolcený vztah. Vydávám dva webové deníky a kdyby nebylo reklamy, nu, pak bych je nemohl vydávat. Zároveň dostávám od čtenářů dopisy a v nich stížnosti, jak je ta reklama obtěžuje. Moc dobře to chápu, mě taky obtěžuje.

Nejde samozřejmě zdaleka jen o internet – reklama je všude, lemuje silnice, zabírá půlku novin a mně neznámé procento televizního vysílání. Ovšem ta internetová se mě týká nejvíc a právě na ni jsem vymyslel ten fígl.

Začnu od Adama.

Pokud jste si někdy něco na internetu koupili, anebo jste si to ani nemuseli koupit, stačilo se o cokoli zajímat, s tím jevem jste se museli setkat. Dejme tomu, že jste si koupili na internetu vysavač. Od té chvíle na vás odevšud skáčou vysavače. Otevřete stránku vyznavačů barokní hudby a civí na vás vysavač. Přepnete se na web dobrovolných hasičů a na něm – pokud má inzertní část - najdete vysavač. Zvlášť je to absurdní v oboru cestování. Usmyslíte si návštěvu Tramtárie, navštívíte Tramtárii – a po návratu z Tramtárie vás bude reklama přesvědčovat, jaká že je ta Tramtárie skvělé místo, které musíte navštívit.

Ono je to tím, že reklamu rozděluje po internetu jakési záhadné Něco a to vás sleduje na každém internetím kroku a snaží se prozkoumat záhyby vaší duše. Není to principiálně zlá bytost, tohle Něco. Chce vám vyhovět. Až jednou budou jeho sledovací schopnosti opravdu dokonalé, bude vědět, že jste v Tramtárii byli a že s největší pravděpodobností tam v nejbližší době podruhé nepojedete. Až tohle nastane, budeme orwellovskému světu o další krok blíž, ale internetová reklama bude míň otravovat. Zatím takto daleko nejsme, a proto nabízím nějakému programátorovi fígl, aby ho naprogramoval a realizoval a vydělal na něm miliardy. Nic za to nechci, jen nějakých mizerných deset procent podílu na zisku.

Je třeba mít docela jednoduchý generátor zájmu. Až večer půjdete spát, ten generátor bude přes noc prolejzat webové stránky. Prozkoumá ubytovací možnosti v severním Norsku, ocení navijáky rybářských prutů, ohodnotí italské tavené sýry, porovná ceny kolečkových bruslí s teflonovými ložisky, zkrátka, projede za noc – dejme tomu – dvě stovky nejrůznějších produktů a služeb.

No a vy když se pěkně vyspinkáte a zasednete ke svému počítači, jako veselé opičky budou hopkovat reklamy na norské hotely, laminátové pruty, sýrové pomazánky a kolečkové brusle. Mezi tím občas problikne reklama na dovolenou v Tramtárii, odkud jste se zrovna vrátili.

Takový je to fígl. Ne, nemám opravdu nic proti reklamě a upínám se k legendě o časopisu Reader ́s Digest. Ten prý nemíval reklamu a čtenáři si ji prý vynutili. Vždyť konec konců jsem z reklamy aspoň částečně živ, ať tedy je a vzkvétá.

Jo a tu Tramtári určitě navštivte, třeba s celou rodinou. Je to tam nádherné.

LN, 6.2.2017