Už dávno neplatí, že co Čech, to muzikant. Dneska je to jinak. Dnes platí, že co Čech, to historik. Jsou údobí, kdy o historii klopýtáme každým krokem, tlačí nás pod dekou, když jdeme spát, a vyskakuje na nás, když otevřeme konzervu. Takovou epizodu máme právě za sebou. Ať se přihlásí ten, kdo v uplynulých sedmi dnech nevyjádřil silný názor na to, kdo koho a jak osvobodil nebo neosvobodil a jestli osvobození nebylo zotročení a naopak.

Jedno je jisté. Před pětasedmdesáti lety skončila v Evropě válka. Vzpomínám si na svoji první omalovánku. Téma měla Vojáci. Byli tam vojáci američtí a sovětští a francouzští a britští a já je vybarvoval velmi kostrbatě, ve třech, čtyřech letech se nedokážete držet kontury. U sousedů měli dva moji starší kamarádi Tonda a Bohouš stolní hru, něco jako Člověče, nezlob se, ale téma bylo Světová válka. Na krabici byl barvotiskový obrázek – sovětský voják z jedné strany a americký z druhé trhají hákový kříž na dva kusy. Pěkná trhlina už byla v tom hákenkrajcu. Vzal jsem tužku a zamaloval ji. Doma mě vedli k tomu, že co je rozbité, musí se opravit.

Byl jsem tedy první historický revizionista, a pěkně čerstvě po válce, tenkrát se ještě po lesích povalovaly plné kulometné pásy.

Léta plynula a můj kamarád Vladimír se měl podruhé ženit. Usmyslel si, že se bude ženit na radnici v Kašperských Horách. Měli tam hned u vchodu ještě od války pamětní desku s poděkováním americké armádě za osvobození. Psal se rok, tak asi, sedmdesát jedna, sedmdesát dva, aktéři už nejsou mezi námi a nemám se koho zeptat. Přijedeme do Kašperských Hor k radnici a oni tam kameníci odsekávají pamětní desku od zdi. Prý na protest proti válce ve Vietnamu. Což je vcelku stejná logika, jako když se za nouzového stavu odmontuje Koněvův pomník ze soklu a kamsi odveze kvůli obsazení Budapešti v roce 1956.

Ledva toto odeznělo, máme tu příklad Sokolova osvobozeného Američany. Osvobodili i tábor sovětských zajatců. Při pietním aktu nesměla americká vlajka být, rozhodli radní Sokolova a nechali vyvěsit vlajku ruskou, tedy vlajku státu, který v roce 1945 neexistoval.

To je historické kutilství. Zato u nás na venkově, v sousední vsi Březová jménem, tam před hospodou zvanou U Vočka vyvěsili vlajky dvě, tu naši červenobílou s modrým klínem a sovětskou s kladivem a srpem. No a všude kolem v sousedních lesích pomníčky padlých našich občanů. To nebyli historičtí kutilové. To byli stateční lidé, kteří ztratili život při pokusu osvobodit se sami.