Povinnost velela vstát ve 3:45. Jenomže jakého času? Kdyby to bylo dnes, tak samozřejmě standardního středoevropského (SELČ). Zmíněná povinnost se ale týkala osmadvacátého října. Tedy té části dne, přesněji časného rána, jejíž součástí byla změna času. Z letního na SEČ. A objevil se problém.

Než jsem ulehl, připravil jsem si mobil. Na buzení ve 3:45. Ověřil jsem si, že automatická aktualizace data a času je v poloze ON, tedy zapnuta. A ulehl.

Co mělo podle mého předsvědčení nastat?

Ve 3:00 SELČ (tj. světového koordinovaného času UTC + 2 hod) dojde k samočinnému návratu času na mobilním telefonu o 60 minut zpět. Tedy na 2:00 SEČ (UTC + 1 hod). O hodinu a tři čtvrtě později budu tedy spolehlivě probuzen.

Skutečnost?

Budící melodie začala hrát nikoli ve 3:45 SEČ, ale o hodinu dříve. Ve 2:45 SEČ. Posadil jsem se na lůžku a za pomoci mozku, který měl plné právo být v nejhlubším útlumu, rozespalý a nikoli v ideální kondici začal přemýšlet, kolik je vlastně hodin. Zářící digitální displej jiných hodin opodál, které jsem ještě večer přeinstaloval o 60 minut zpět, ukazovaly 2:45. Už SEČ.

Z toho plyne, dovodil jsem v polospánku, že mobil, ač nastaven na automatickou aktualizaci, tuto neprovedl. Co zbývá?

Ukazuje-li telefon stále letní čas, přemítal jsem, pak k automatickému přenastavení už nedojde, neboť k němu mělo dojít ve 3:00 SELČ. Tudíž je nutné nastavit buzení na 4:45 SELČ (UTC + 2 hod), neboť reálně bude tou dobou 3:45 SEČ (UTC + 1 hod). Tak jsem také učinil – a zakrátko usnul.

Když jsem se o něco později obracel na druhý bok a podvědomě zkontroloval digitální hodiny v jiné části ložnice, rázem jsem se probral. Na červeném displeji svítil údaj 3:52. Bylo evidentní, že mě mobil ve 3:45 SEČ, nastavený ovšem na 4:45 SELČ (z důvodu uvedeného výše), nevzbudil. Také nemohl. Když jsem si protřel oči a podíval se na jeho displej, přečetl jsem si 3:52. K automatickému přenastavení času tedy došlo. Proč mi ale mobil předtím zazpíval do ucha ve 2:45 a nikoli až ve 3:45? Záhada.

Nejde o to, že jsem mohl zaspat. Nemohl, neboť jsem měl v záloze ještě jeden budík, nastavený ručně na pozdější dobu, který není vybaven pastí v podobě automatické aktualizace-neaktualizace.

(Vzbudil by mě o pár minut později; jen činnost v tom ukrutně brzkém ránu by byla o trochu hektičtější.)

Byla to jen malá epizoda v rámci našeho soužití s velkým nesmyslem zvaným letní čas.