Letos jsem se na Dušičky na hřbitov nevypravila. Místo toho jsem si šla stoupnout do pomalu postupující fronty před úřadovnu Pražské plynárenské – patřím totiž mezi statisíce lidí, kteří odebírali elektřinu a plyn od zkrachovalé Bohemia Energy. Přihlásit se k jinému a doufejme nadějnějšímu dodavateli je sice možné i elektronicky, ale ukázalo se, že prostě nedokážu najít někdejší smlouvu, ve které bych našla potřené údaje, takže nezbylo než se tam vydat osobně. Fronta sice nebyla tak moc dlouhá, ale postupovala opravdu strašlivě pomalu, a tak jsem stála a stála a poslouchala, co si povídají ostatní.

Nebyli zrovna dobře naladění, což se dalo pochopit: počasí bylo podzimně nepříjemné, bylo zataženo a poprchávalo a také ti lidé měli strach z toho, co je čeká. Ne z toho, co je čeká v úřadovně, ale z toho, kolik budou muset zaplatit „dodavateli poslední instance“ a o kolik se jim napříště zvýší platby za energie. Bylo pro mě docela zajímavé, jak ti okolostojící několikrát opakovali, že nemají počítač – „Na co bych ho potřeboval?“ zněl běžný obrat. Byli to většinou starší a staří lidé, a jak jsem tam tak stála a mokla, uvažovala jsem, zda státní úřady s touhle generací vůbec ještě počítají.

Já počítač mám a s internetem běžně pracuji, ale někdy narazím na zeď. Snažím se to přičítat vlastní neschopnosti, ale ne vždycky se mi to daří. Tak jsem se před několika dny přihlásila, či lépe řečeno chtěla přihlásit na třetí proticovidové očkování. Abych věc nekomplikovala, hlásila jsem se do nemocnice, kde mi píchli první dvě dávky. Poslali mi jakýsi PIN, ten jsem vložila do příslušné kolonky, načež mi na mobil přišla zpráva, že by registrace měla proběhnout v pořádku, ale „je nutné ji vytvořit znovu na toto telefonní číslo“, a že „v případě přetrvávajících potíží“ mám kontaktovat linku 1221. Zavolala jsem tam, abych zjistila, o jaké potíže jde, a operátorka mi řekla, že problémy jsou s mým číslem. Podivila jsem se – při přihlašování na první dvě dávky žádné potíže nebyly a číslo bylo stejné. No, nadiktovala jsem jí znovu všechny své údaje, ona řekla, že je to v pořádku, a za dvě hodiny mi přišla stejná SMS. Podruhé jsem na to číslo už nevolala, řekla jsem si, že počkám, ale nikdo se už neozval. Holt budu muset někde vystát dlouhou frontu a smířit se s tím, že i úřady jsou omylné.

Jednání na Pražské plynárenské bylo věcné, všechno dopadlo, jak jsem si přála, a cestou domů jsem projížděla kolem míst, kde bydlívali různí lidé, které jsem měla a mám ráda – taková procházka po soukromém hřbitově. Prostě Dušičky, trochu ztrpčené komplikacemi s covidem a Bohemia Energy.

Deset minut před půlnocí, když už jsem usínala, zapípal telefon. Přišla SMS od kamaráda, kterého jsem už dlouho, nejmíň dva roky neviděla a který mě zval na slavnostní premiéru nového filmu o Gorbačovovi. Nadchlo mě to – život přece jen zvítězil na smrtí, jak se na Dušičky sluší.

LN, 5.11.2021