Český stát rozhodoval, jestli bude své občany očkovat proti prasečí chřipce. Měl těžké rozhodování, ten náš stát. Neznámých a nepředvídatelných faktorů je celá řada. Neví se, jak bude vypadat podzimní vlna této chřipky, kolik bude postižených lidí, jaká bude závažnost průběhu a smrtelnost. Odborníci cosi odhadují, ale to všechno za předpokládu, že vir nijak nezmutuje. Vakcína ještě není zcela standardně otestována, takže riziko nežádoucích účinků včetně těch končících smrtí také nejde zcela spolehlivě stanovit a firmy, které ji vyrábějí, se chtějí smluvně vyhnout odpovědnosti. Do hry vstupují ještě ekonomické faktory a chod státu. Jeden z politiků prohlásil, že celoplošné očkování před každou epidemií by bylo ekonomicky neúnosné. Musí to být velice inteligentní a výkonný ekonom a statistik, když briskně dokázal udělat analýzu ekonomických ztrát za dobu všech očekávaných pracovních neschopností a postavit je proti ceně vakcíny.

Obrovské množství neznámých, zisků a ztrát, přínosů a rizik musel chudák stát zvážit. Jaké procento z desetimiliónového stáda ovcí má stát nechat proočkovat? Takový bača to má jedndušší, jeho ovce sice také nemohou rozhodovat samy za sebe, ale má jich jen pár stovek a všechny plus mínus stejné. To náš stát má těch ovcí deset miliónů a musí mezi nimi dělat rozdíly. Jsou ovce důležité více a méně, ovce, které jsou si rovné, a ty, které jsou si rovnější. Ony ovce sice nemají žádný názor, ale pokud stát direktivně nařídí proočkování vybraných ovcí a některé z nich nedejbože uhynou, tak by chudáka stát mohli za dobrotu příbuzní berani zle potrkat. A představte si tu melu, kdyby se zvýšila úmrtnost těch neproočkovaných. Myslíte, že by se ovce mohly zlobit na stát, který moudře rozhodl, že neproočkuje 25% stáda, ale jen 5% ? A přitom stát tak bezvadně systematicky postupuje v rozhodování. Nejprve stanoví, že těch proočkovaných bude 5%, a pak jako druhý krok otevře debatu o tom, kdo mezi těch 5% vlastně patří. Jestli spíše politici nebo hasiči. Hlupák by to třeba dělal naopak, ale náš moudrý stát ne, ten ví, jak na to.

A teď si nakonec představte úplné science fiction. Chvilku fantazírujte a představte si situaci, kdy náš stát nemá deset miliónů ovcí, ale deset miliónů samostatně myslících svéprávných občanů. (Já vím ... děti, ty ale mají i rodiče, nejen stát.) Představte si, jak každý z těch deseti miliónů občanů se sám rozhodne, zda podstoupí riziko očkování nebo riziko prasečí chřipky. Ten, kdo se rozhodne pro očkování, zajde do nejbližší lékárny a složí tam zálohu na určitý počet vakcín pro sebe a svou rodinu. Za týden lékárny oznámí státu, kolik občanů se rozhodlo pro očkování, stát čísla sečte, přičte k nim počet hasičů a ministrů a objedná tento součet u příslušného výrobce vakcíny.

Stát dá svým svéprávným občanům šanci se na svou vlastní odpovědnost chránit před potencionálně smrtelnou chorobou nebo pouze eliminovat individuální ekonomické důsledky pracovní neschopnosti. A dokonce i zmírnit šíření pandemie. Anebo naopak dá stát každému občanovi možnost mávnout rukou nad takovou prkotinou jako je nějaká banální chřipička, prostě podle ctěného gusta myslícího občana, který nese absolutní důsledky za své svobodné rozhodnutí. Svoboda, odpovědnost, rozhodování o sobě a nesení důsledků svých vlastních rozhodnutí, úcta k vůli jednotlivce ... kde já jsem tahle slova četl? No, možná si na podzim osvěžím paměť na předvolebních plakátech. Už vím, kdo by měl být prioritně proočkován, aby neulehl s chřipkou místo konání své vlastenecké povinnosti se zcela zásadním důsledkem pro chod státu. Lepiči volebních plakátů!