L. Severa 7.10.2016 15:36

No jo,

jako stařešina mám v paměti, že jsem o prázdninách všechny pracující na poli zdravil "Pomáhej Pánbůh" a odpovědí bylo "Dejž to Pánbůh". V Rakousku jsme si zvykli odpovídat v horách na pozdrav "Grúss Gott" a tamtéž v samoobsluze nás zdravil prodavač který stál nad námi na žebříku a ukládal zboží. Našim prodavačům, kteří roznášejí zboží jsem si zvykl uhýbat aby mne neporazili. Nám se jaksi ta vzájemná zdvořilost vytratila. Zajímavé také je, že již takřka vymizel pozdrav "Nazdar", dokonce i "Ahoj" a začíná převládat "Čau".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kraus 7.10.2016 14:34

Pěkné téma. Záleží nejen na

slovech, ale i na tónu hlasu, na dikci. Dát důraz spíš na první slabiku a vložit do toho trochu upřímné radostnosti. Tedy DObrý den (krátce, ne dóbrý). To i přidá sebedůvěru a navodí pocit počáteční převahy. Je mi vždycky nepříjemně, když mám odpovědět unavené pokladní v nějakém hypermarketu na její mechanický pozdrav. Historie pozdravů, to by měl někdo sepsat, od Pochválen buď Ježíš Kristus až k čauky-mňauky jedné senátorky. Poslední dobu se osvědčuje krátké a rázné „Zdravím“ s případným pozdvižením pravice. A zase, tón hlasu a výraz obličeje mohou vyjádřit vše, od přivítání kamaráda až po gestapáckou nepřístupnost. Ne, nechci se rozepsat.

Jó, kdysi. „Paní Hanousková říkala, že jsi nepozdravil. Co si o tobě pomyslí?“ Nebo ještě líp „Prý jsi dělal, že ji nevidíš.“ Hanouskovi měli barák přes půl ulice. Dnes mladí sousedé zprava i zleva nepozdraví, ani když pracuju vepředu na zahrádce. Mužští odpoví, když pozdravím první, sousedka vpravo na mne jen zírá, ani nedělá, že mne nevidí. Asi je to tou zahrádkou a favoritem na dvoře. Zajímavé je, že děti většinou zdraví, malé i bez očního kontaktu, větší jen když se střetneme pohledy. Pochopitelně se snažím (z té zahrádky) moc nedívat, ale někdy to fluidum nebo aura přitáhnou. Jednou jsem natíral plot a holčička šla za mnou až za vrata, kam jsem před ní utekl. Už jsem se viděl v kriminále.

Služební dopisy, další pěkné téma. Před válkou začínaly „Vážený pane“, uctivost oslovení se mohla stupňovat. To za komunistů nešlo a když někdo napsal „Vážený soudruhu“, většinou i v textu něco drhlo. Já celá léta začínal „Obracím se na vás se žádostí o ...“. Po Listopadu jsem to kombinoval s Váženým pánem (paní) a časem jsem zjistil, že některým kolegům i partnerům to připadá nějak směšné. To už začala doba tykání každého s každým, přibyly e-maily a najednou jako by ty husy pásli všichni se všemi. Tak jsem začal psát aspoň to „Dobrý den“, ale s nepříjemným vědomím, že staří, cti a způsobů dbalí úředníci by mě za to hnali svinským krokem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Mrázek 7.10.2016 14:06

Pozdrav od Junckera 13,35 h dnes

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker v pátek znovu apeloval na členské státy Evropské unie, aby plnily unijní plán na přerozdělování uprchlíků podle kvót. Jinak by to podle něho byl "začátek konce" unie.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Popovský 7.10.2016 13:24

Děkuji.

Děkuji Vám, pane Karpenko, za článek na toto téma.

Je mi 42 let, takže jsem mladší, ale cítím to stejně.

Nejvíce cizích lidí mi na pozdrav odpovědělo v Kojetíně u Kroměříže. Stál jsem tam před domem na vedlejší ulici a zdravil jsem cizí lidi, kteří mě viděli poprvé v životě. Odpovědělo mi 8 z 10 lidí. Takto dobrý výsledek jsem jinde nezaznamenal.

V e-mailech používám pozdrav Dobrý den, pane / paní / slečno... Příjmení nepíšu pouze v případě, když si nejsem jistý způsobem psaní příjmení, jinak jej používám vždy. E-maily uzavírám přáním "Hezký den / večer / víkend", i když není vůbec jisté, kdy si adresát e-mail přečte.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Malovec 7.10.2016 11:01

Jezdil jsem autobusem z Poděbrad do Peček.

Většinou, když nastupovaly děti školou povinné, pozdravily. Pokud ne, řidič jim připomněl. Pokud nastupovaly s učitelkami, záleželo na generaci učitelek a na jejich výchově. Často nepozdravily ani děti ani učitelky.

Stále jsem mile překvapen, když - jsem-li např. v Jizerských horách - se míjející lidé zdraví. Kupodivu i mladší generace. A stále častěji. Že by to bylo prostředím?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alda 7.10.2016 10:01

Je zjevné, že nejste dostatečně bohemisovaný.

Zkuste si třeba přečíst Filosofskou historii od Jiráska.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Vaclavik 7.10.2016 3:24

Kdyz zdravime dobry den na ulici

tak neni zvykem k tomu pridavat jmeno pozdraveneho cloveka, i kdyz jej zname. Rekl bych, ze studenti si to jen prensou do tech emailu, dotazu. Puziti jmena na ulici bud vyzaduje jistou familiernost, ale bylo by to spis pouzite klepnami mezi sebou, nebo proste znamymi zenskymi starsiho veku.

Rekl bych, ze to vsechno hodne zalezi na dobe ve ktere zijeme. Ale jinak mate pravdu, je treba jit prikladem a rozsvitit svou svicku v temnotach nasich kulhajicich moresu. Ovsem to nemecke zdraveni a prani me prijde jako ze za zady v takovem miste nejspis panuje velka revnivost, zle klepy, proste me to prijde jako strojene a proto zakryvajici nejaky nesvar. Minimalne kdyz nekdy zapomenete nekoho vyrazne pozdravit, za zady vas pak dozajista pomluvi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek