Nůžky cenzorovy zasáhly seriál o Simpsonových, vyšmikly epizodu, ve které zpěvák nadaboval postavu psychouše, který si myslí… že je Michael Jackson. Pamětníkům doby chválabohu minulé je jasné, co se stalo. Jackson se stává ne-osobou. Skandál kolem jeho osoby vrcholí. Jackson tudíž nikdy neexistoval, bude vygumován, zahlazen. Minulost zrušíme a nazveme to pokrokem.

Je to věru zvláštní věc, ten objev Jacksonovy pedofilie.

Když jsem to četl, vzpomínal jsem na podzim roku 1993. Tehdy jsem byl na pozvání amerického ministerstva zahraničí na novinářské stáži. Tehdy Jacksonova pedofilní aféra naplno propukla. Každý den jsem četl v novinách sáhodlouhé elaboráty o tom, s jakými chlapečky se válel Jackson v posteli. Probírala se tam i barva jeho penisu, jestli je černý nebo bílý nebo kropenatý. Noviny přinášely rozhovory s členy jeho ochranky, kteří odešli z dobře placeného místa, protože se na to už nemohli koukat.

Nedalo se tomu uniknout, noviny toho byly plné. Říkal jsem si, však on se z toho vykoupí, ten to prostě zaflastruje svými milióny a bude po aféře. Což byl odhad, jak se ukázalo, velmi správný. Jenže jsem taky odhadoval, že to bude znamenat konec jeho kariéry. Kdo by šel na koncert prasáka, který láká chlapečky do postele a pak kolem sebe rozhazuje úplatky? Tohle jsem si říkal a málokdy jsem se v odhadu tak zásadně sekl, jako tenkrát. Skandál ještě duněl a Jackson už jel na turné. Všude měl obrovský úspěch. Všichni o aféře věděli a nikomu nevadila. Následovalo další turné, zahájil ho v Praze. Tam, kde býval Stalinův pomník, stála Jacksonova socha. Krále popu přijal prezident Václav Havel. Taky o tom musel vědět. Všichni o něm věděli, pokud četli četli noviny.

Ale jaksi to bylo všem nějak fuk.

Nejde jenom o Jacksona. Vezměme jiný příklad. O carevně Janě Nagyové se taky psalo v novinách. Novináři podrobně popisovali skandální poměry na jejím dvoře. Všichni to četli, včetně špiček ODS. Nikoho nenapadlo si říct, poslyšte, tohle nejde trpět, tohle potopí nás všechny! No a pak se ucho džbánu utrhlo, ODS to potopilo a do pozice politického lídra ji dostane jenom zázrak.

Ten třetí příklad je naprosto aktuální. O skandálech kolem Andreje Babiše se taky píše dennodenně. Všichni o nich vědí. Jistěže to spoustě lidí vadí, ale většinovému voliči ne. Jde a zvolí ANO do Evropského parlamentu.

Nějak se v tom nedokážu vyznat. Jako by nálada ve veřejnosti přímo nesouvisela s fakty. Skutek zůstává skutkem, ale mění se optika nahlížení na skutek jako takový. To je proces nepředvídatelný a jde z něho trochu hrůza. Na povrchu to vypadá dlouho, jako že je všechno v pořádku, a pod povrchem bublá temné magma. Jako by ta fakta nějak musela uzrát. Vysvětlit ten proces nedokážu, ale myslím, že to nějak souvisí s božími mlýny, které melou pomalu, leč jistě.

LN, 11.3.2019