Pijani České republiky zažívají nyní divné a smutné časy. Zmizelo jak besedování nad půllitry s kamarády, tak i osamělé přemítání za cinkotu sklenic a hospodského šumu. Z pivního života přetrvaly nepatrné zbytky. 

Teplé jaro vybízí k popíjení venku před hospodou, při němž pivo ve sklenici na slunci zlátne, drobné bublinky spěchají vzhůru k hladině pokryté vadnoucí pěnou a po každém doušku se tvoří na skle kroužky. Nic z toho nelze dost dobře pozorovat v kelímku. Kelímky dnes mají zelenou. Někteří provozovatelé hospod se mrzutě přizpůsobili a podávají kelímky z okna, jiní si na takový úpadek nezvykli a raději nečepují.

Jakmile parta kolem Babiše a Prymuly povolila trochu otěže, vyrojily se na cyklostezkách u Vltavy a jinde početné stánky. Nastupující pivní generace, nepamatující dlouhé období půllitru za 1,70 Kčs, se spořádaně staví do fronty a neváhá dát za kelímek nekřesťanské peníze.

Bohužel vychází najevo, že mnozí konzumenti už delší dobu proti pivu v plastu nic nemají. Když si chtějí od pípy odnést pivo domů, už nepředávají výčepnímu džbán nebo bandasku, nýbrž pet-lahev. Podobají se tak člověku, který má před sebou návštěvu urologa. Pivo v plastu už nevypadá jako zlato, pivní kultura dostává na frak.

Snad tohle kelímkové provizorium někdy skončí. Věřím, že znovu budu před hospodou držet v ruce rozzářené půllitry a uslyším, jak uvnitř cinkají, máchají se ve vodě a případně i šramotí na porcelánovém tácku.

******************************

Knihu lze koupit v knihkupectví Kosmas.