aneb Trafika pro Klause?

Už toho mám opravdu dost a nemůžu dál mlčet. Evropou obchází strašidlo. Každý den se kvůli němu budím do temnoty, v hlavě mi hučí, nohy se mi podlamují. Zcela dezorientován marně hledám cestu a způsob jak mu čelit.

Ani děti, které jsou ještě tak malé, že z toho nemají rozum, nechápou, proč jim zasahuje do života a nenechá je v klidu spát – to je jasný důkaz, že moje zaujetí proti němu je zcela objektivní, není to jen nějaká osobní zášť. Společně se těšíme na to, že jej už brzy budeme mít z krku. To bude úleva! Upřímně řečeno, vědomí, že už "to má za pár", je to jediné, co mě ještě drží při životě, a co mi dodá sílu se ráno přemoci a vydat se přece jenom do práce. Bez téhle naděje bych asi raději zůstal zalezlý v doupěti a uvedl se do dlouhého zimního spánku v naději, že se probudím až do nějakého normálního času.

Politika přinášela do života lidí vždycky jenom samé nepříjemnosti. Tahle obzvlášť protivná koncentrace politické arogance a bezohlednosti vůči občanům se u nás objevila už v několika inkarnacích. Vždycky to bylo za války. Poprvé za té první světové. Podruhé nám jej vnutili nacisti v čase protektorátu a naposledy se nenápadně vynořil na scéně za studené války někdy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Jaké nepříjemnosti s ním ještě zažijeme, tenkrát nikdo netušil. Po revoluci nejen, že ze scény nezmizel, ale od roku 1996 nás dusí a ruší náš spánek ještě důkladněji.

Oblibu mezi lidmi si nikdy nezískal. Moji moravští přátelé, když ještě v devadesátých letech, inspirováni bratry Slováky, plánovali založení vlastního státu, říkali, že se jej zbaví prvním zákonem, který schválí. Možná mluvili o dekretu, ono jim tenkrát šlo víc o ten vlastní stát než o demokracii, ale to sem nepatří. Jak ukázal čas, moji moravští přátelé tenkrát stejně jen planě teoretizovali a většina z nich dnes pracuje v Praze a tomu nechtěnému společníkovi se všichni dávno poslušně podřídili.

Já ale do dneška nechápu, proč se mu říká letní, když se zavádí týden po začátku jara a ruší každý rok až v polovině podzimu. Straší nám na hodinkách sedm měsíců v roce a oddychneme si od něj jen v těch pěti měsících, kdy je stejně pořád tma a do práce odcházíme v noci a vracíme se zase po setmění. Toho sympatického pekaře to už utrápilo k smrti.

Je jasné, že když používají letní čas v celé Evropě, sami se jej jen tak jednoduše nezbavíme. Budeme s ním muset jít do Bruselu. A tak mě napadlo, že když už za pár měsíců bude mít Václav Klaus tolik volného času, mohl by se v politickém důchodu zasadit o zrušení toho nesmyslného letního času. Jeho postoj k prakticky čemukoliv, co přijde z Bruselu, svědčí o jeho mimořádné erudici a kvalifikaci pro takovou službu časovou totalitou zbědovanému národu. I když… Ten čas je vlastně kyjevský, tak nevím, bude-li jej Václav Klaus považovat za politického nepřítele. Ale kdyby nás dokázal toho stupidního vynálezu zbavit, byl by to nejzáslužnější čin jeho politické kariéry. Do začátku nabízím materiální pomoc pro nový Úřad pro boj s letním časem – mám moc pěknou propisku pomalovanou logy evropských sociálních fondů a operačních programů.

Vám, kteří jste dočetli až sem, v naději, že článek bude o něčem úplně jiném, přináším jako odškodné jednu skvělou zprávu: už v neděli se probudíme v normálním čase. Tedy alespoň podle hodin.