Zprotivil se mi celý ten koronavirus, nebaví mě. A ještě k tomu mi média nabízejí pramálo inspirace, pořád se v nich dokola omílá a rozebírá kdejaká okolnost a novinka o pandemii. Chápu, že je to pro leckoho důležité, že rozhodování, co teď a co potom, vůbec není snadné, ale nebaví mě to. Tak se radši věnuji úvahám o tom, co bude pak, až tahle tísnivá doba pomine. Úvahám o tom, na co bych se mohla těšit, k čemu bych se mohla upnout. Ona se nepříznivá doba líp tráví, když může člověk odpočítávat dny do něčeho, nač se těší.

Dneska mi poskytla kousek inspirace moje americká kamarádka: upozornila mě, že kapitán Nemo byl původně Polák, polský šlechtic, ale Vemeovu vydavateli se zdálo, že by to snížilo naděje na vydávání autora na ruském trhu. Pobavilo mě to - tak tahanice kolem Koněva není nic nového. A proč ji zajímá zrovna Nemo? Protože se tak jmenuje její kocour. Veskrze rozumný důvod. Jenže zatím nevím, k čemu bych tu novou vědomost rozumně využila... Což neznamená, že mě něco ještě nenapadne.

Jiné, nadějnější inspirace se mi dostalo taky z Ameriky, ale ze San Franciska. Bylo to prosté oznámení, že v Americe oficiálně existuje „Den π“. Ano, den Ludolfova čísla. Slaví se 14. 3., kdy taky jindy v roce. Potěšilo mě to náramně: div ne každý den v roce je Den něčeho nebo někoho, tak proč neslavit π? Je to nepochybně jedna z mála věcí, které nám uvízly ze školní matematiky v paměti. Ale nejvíc mě nadchlo, když se děti, které si do té doby poklidně hrály na obrazovce, rozjásaly a začaly provolávat: Paj! Paj! Bylo to ve chvíli, kdy mi osoba, se kterou jsme si povídaly, vysvětlila, že anglicky se „π“ nevyslovuje „pí“ jako u nás, ale „paj“, tedy stejně jako koláč.

Rozhodla jsem se, že od příštího roku zavedu v naší domácnosti nový svátek. Ano, určitě budu tenhle den slavit. Jak, to je jasné už z názvu: upeču koláč a sezvu rodinu - nebo i někoho jiného. Napřesrok v březnu snad už budeme smět volně chodit, kam budeme chtít, a já budu mít o jednu oslavu víc.

Ještě si ke Dni π vymyslím nebo najdu na internetu nějakou legendu a hlavně musím vymyslet, s čím bude koláč. Případně jich může být víc, slaný i sladký. K sladkému pro děti čaj nebo limonádu, k slanému pro dospělé nějaké slušné víno. A měl by se té oslavy účastnit i někdo, kdo se vyzná v matematice lip než já, aby dětem vysvětlil, k čemu je to π dobré. Dospělí se „tématu“ nebudou muset povinně držet, budou si smět povídat, o čem se jim bude chtít. Anebo možná pro oslavu téma pandemie zakážu: o té přece slyšíme pořád. Ačkoli - možná to ani nebude potřeba, možná budou příští rok v březnu aktuální úplně jiné věci než koronavirus.

A kdyby se nic aktuálního nenaskytlo, můžeme si my dospělí přece povídat o knížkách, jak to děláme už desítky let. Není vyloučeno, ba je naopak pravděpodobné, že do té doby budou už otevřené knihovny, takže knížky budou dostupné, i kdyby žádné nové nescházely.

LN, 17.4.2020