Snad ještě nikdy nebylo ve Vídni tak veselo, jako v době konání mírového kongresu po porážce Napoleona Bonaparta. Město bylo přeplněno vzácnými hosty i lidmi, kteří větřili dobré výdělky. Spíše se slavilo, hodovalo a tančilo, než vyjednávalo. Ústřední postavou kongresu byl duchaplný kníže Metternich. V debatách nacházel nejschůdnější řešení, často okořeněná vtipem. Proto si ho skoro všichni oblíbili.

Mezi těmi, kterým lezl na nervy, byl především ruský car Alexander. On byl přece hlavní vítěz nad Napoleonem a nikoliv ten nafintěný vtipálek! Nejvíce ale imperátora štvaly Metternichovy úspěchy u dam všeho druhu. Pokud to jen trochu šlo, každá padala knížeti kolem krku a byly mezi nimi i Rusky: kněžna Bagrationová, hraběnka Dolgoruká... Aby však nebyl pokládán za morouse, musel car předstírat, že je mu kníže sympatický.

Protože kongres trval hodně dlouho, vedla se konverzace o všem možném a došlo i na zahrady a parky, obklopující zámky účastníků. Tehdy řekl car Alexander knížeti:

„Ach, málem bych zapomněl. Přivezl jsem Vám semena rostliny, kterou určitě nemáte. My Rusové jí říkáme -bolševník-.“

A hned připojil vysvětlení ve své mateřštině: „Patamušto on takoj balšoj!“

Kníže dárek s díky přijal, a protože jeho zálibou bylo sbírání všemožných kuriozit, poslal ho do Kynžvartu svému zahradníkovi. Semena se ujala a za krátkou dobu dosáhl bolševník výšky husara i s čákou.

Metternichova choť - kněžna Eleonora - si jeho bílé květy kupodivu oblíbila. Jednou si je nechala dát do vázy a trochu se s nimi polaskala. Okamžitě jí naskočily na tváři červené puchýře, zrovna když se začala chystat na ples na pražském místodržitelství!

„Vyhoďte tu bestii pryč, nechci ji tu mít!“ rozkázala.

Zahradníci bolševník vykopali a hodili přes zeď, ale to už bylo pozdě. Bolševník vyrůstal ze země dál, vlezl ze zahrady do parku a šířil se různými způsoby po celých západních Čechách. Zejména pak v dobách, kdy německy mluvící obyvatelstvo bylo vystěhováno a nahrazeno lidmi, kteří na pořádek většinou moc nedbali. Tehdy také začali v naší zemi vládnout komunisté - bolševici.

Zdálo se, že bolševník a bolševici jsou tady navěky a že už je nic nezastaví. Dnes je tomu přece jen trochu jinak: Z bolševiků zůstaly u nás neškodné zbytky, zato bolševník - dar cara Alexandra - je nezničitelný!