Stěžoval si mi kamarád, manažer středně velké firmy. Lidi si navykli na bleskurychlou komunikaci elektronickou poštou. "Onehdy mi volal v deset večer zákazník a rozčiloval se, že jsem mu neodpověděl na mail. Ptám se, kdy mi ho poslal. Že prý už před půl hodinou." Krčil rameny. Nic se s tím nedá dělat, taková je doba. Od té epizodky sleduje elektronickou poštu na svém chytrém telefonu pořád. I hluboce po pracovní době.

To je daň, kterou musíme platit. A bude hůř. Minulý týden se v Las Vegas konal veletrh elektroniky CES 2014. Předváděli tam kde co užitečného, méně užitečného i naprosto zbytečného. Daly se tam odhadovat trendy. Z ohlasů v tisku se mi jeden vyloupl.

Éra chytrých telefonů je pomalu na svém zenitu a bude klesat. Ne snad, že by zmizely a přestaly se používat. Nastupují ale jiné elektronické živočišné druhy. Zatím nemají jméno. Ostatně, chytrý telefon taky není nějak mimořádně chytrý název, ale vystačíme si s ním, protože obsahuje podstatné věci – telefon teď umí všechno. Ta nová elektronická zařízení budou umět jen něco a budou spolupracovat. Podoby budou rozličné, jedna mě zaujala: náramek a brýle.

Na první pohled nic převratného. Brýle na nose s hokejkami za ušima, náramek na ruce. Jenže do těch brýlí se bude promítat všechno možné, dopravní informace, internet i ta elektronická pošta. Náramek bude citlivý na pohyby rukou. Pohnete zápěstím takhle – a naskočí mail. Pohnete onakhle a uvidíte mapu dopravní situace. Průhlednou – za ní se bude odvíjet svět všední reality.

Není to pitomost, jak by se na první pohled zdálo. Ovládání pohybem je v elektronice docela běžná věc, ve světě počítačových her naprosto běžná. Jsou i fotoaparáty ovládané pohybem. Informace do brýlí zavedl jako první Google a přidávají se další firmy. Spojit jedno s druhým, to je banalita.

Jistě vás napadne otázka, která mi tane na mysli také, k čemu je to dobré a kdo to potřebuje.

V jednom starém ročníku humoristického časopisu Švanda dudák hluboce z první republiky jsem našel obrázek, znázorňující Pana Pohodlného, který si chce dopřát rozkoše rádia i na procházce. Sluchátka na uších, krystalku na prsou, anténu v klobouku a uzemnění v holi. Hodně k smíchu. Tranzistoráky přišly o třicet let později. Ve filmové komedii Charleston z roku 1977 hrál James Coco roli milionáře posedlého telefonováním–měl cosi jako rádiový přístroj a bez ustání bombardoval okolí svými příkazy. V době vzniku filmu měla Motorola první model mobilního telefonu už čtyři roky hotový a japonská TNT zřídila první síť mobilní telefonie dva roky po uvedení filmu do kin. Takže s tím smíchem netřeba se ukvapovat. Brýle a náramek, třeba to přijde dřív, než se nadějeme.

Je mi ta myšlenka vcelku protivná a můj první postoj je odmítavý. Nechci koukat na svět clonou mailů a nebudu svým zápěstím dirigovat zástupy elektronických aplikací. Ovšem ono to s tím bude jako zatím se vším.

Naprostá zbytečnost, možná až provokativní a pobuřující. A za pár let si řekneme – jak jsme bez toho mohli žít?

LN, 13.1.2014