Logicky by do tohoto mechanismu měl zapadnout i člověk, ale naneštěstí je moc chytrý. Vymyslel si pěstování své stravy rostlinné i živočišné, vymyslel si oheň, takže může osídlovat i méně teplé kraje, vymyslel si zbraně na hájení toho, co si vymyslel. Vymyslel si mnoho různých opatření, jak zvládnout epidemie. Následkem toho všeho se dost přemnožil a vypadá to, že v souladu se stoupající křivkou technického rozvoje se bude množit stále víc a žít déle, přičemž ničemu - snad kromě červů, je-li po smrti pohřben přímo do země - ze zemského řetězce sám sebou nejen že neposkytuje nic, ale naopak tu rovnováhu mezi jednotlivými články bezohledně narušuje. Nikoliv pro získání svých základních životních potřeb, ale za účelem získávání nepotřebných, zbytečných, někdy škodlivých požitků. A tak přicházejí úvahy:
Co když člověk, odmítající poučení z minulosti, neznající budoucnost, protože čas, kterému je podřízen, sice chápe, měří, ale neovládá, co když právě tím opatřováním požitků pracuje na redukování svého množství? Co když právě jaderné elektrárny, o kterých se v současnosti tak diskutuje, co když ta potřeba energie vůbec není potřeba a je tu jako nějaká nová nebiologická epidemie, aby člověka omezila a zredukovala jeho množství do míry pro tuto Zemi úměrné?
Nukleární energie se bude prý brzy podílet na celkovém množství světové výroby elektřiny celou pětinou ( LN 23.4.11, autor Z. Slouka) – spočítal někdo procentuální možnost úspor? Jen tak namátkou : megaakce sportovní, kulturní, politické, výroba a funkce strojů, které dopravují lidi v létě tam, kde by mohli lyžovat, a v zimě tam, kde mohou plavat; výroba umělého sněhu a ledu v teple a vyhřívání trávníků a silnic v zimě; všudypřítomná superchobotnice reklamy propagující umělé slunce, umělý vítr, umělé vodotrysky, umělé erotické partnery(-ky), umělé vůně, chutě, potraviny. Všechno to, bez čeho by se člověk snadno a spokojeně obešel, kdyby trochu přemýšlel.
Možná, že je to jistý druh nové epidemie, ta bezmyšlenkovitost. Protože musíme mít tu elektřinu, abychom mohli vyrábět oblbující drogy, oblbující zábavy a zase nejen zajišťovat opatření proti následkům, ale zajišťovat i celé pluky zákonodárců a vykonavatelů zákonů pro tato opatření.
Jestli nás atomová elektřina ohrozí víc, než atomová bomba, možná to bude docela spásonosné. Slabší vyhynou, odolnější se adaptují, stejně jako to bývalo za morových epidemií, a tu odolnost předají dalším pokolením. Trochu prořídlým, ale už jiným tělesně. Velkou otázkou zůstává, jak to bude dopadat s tím lidským rozumem - bude zasažen? Jak? Kladně? Negativně?
Do té doby můžeme stavět další a další elektrárny, aby nám umožnily sestrojit takové aparáty, jimiž by bylo možné vyhořelá atomová paliva vystřelovat na mrtvé planety. Ať si užijí, třeba je to probudí k životu.
Valtice