Moje kamarádka Vendula říká, že každý občas potřebuje vypustit páru. A lidé to nejraději dělají tam, kde se cítí bezpečně. Tedy doma, což sice nepříznivě dopadá na jejich drahé polovičky, ale na druhou stranu, míní Vendula, není to vlastně pozitivním znamením, že manželský svazek funguje?

S podobným nadhledem zvládá manželské výbuchy i moje spolužačka Iva. Její muž tuhle přišel domů z práce, a jak ho uviděla ve dveřích, bylo jí jasné, že neměl dobrý den.

Pak už jen čekala, kdy „bouchne“. A stalo se! Iva tvrdí, že už si přesně nevzpomíná, co bylo tou rozbuškou. Snad měla být ten den večeře slaná a byla sladká, nebo naopak, ale manžel soptil, jako kdyby mu Iva rozfofrovala všechny peníze či ji přistihl in flagranti se sousedem.

Ve svém běsnění nešetřil výtkami na Ivinu hlavu, takže se o sobě dozvěděla ledacos. Nakonec manžel dlouhou smršť výčitek uzavřel strohým konstatováním: „A jsi malá a tlustá!“

Iva jen lapala po dechu. Pak se pro kontrolu po očku podívala na svatební fotku v obývacím pokoji, napočítala si do desíti a s elegantním úsměvem odvětila: „Máš pravdu, to když sis mě bral, byla jsem vysoká štíhlá blondýna! Je neuvěřitelné, co s člověkem manželství udělá, viď?“