Co do jména, co do původu... Napadlo mě onehdy, když se dětičky chystaly na lampionový průvod. Ten u nás ve Zvoli vyráží od školy, jde přes hráz rybníka, tam je pauza a při ní se vysílá papírový balon. Děti mu mávají a volají na něj a potom táhnou k lesu. Prý tam na ně čekají skřítkové a čarodějnice, potvrdit to nemohu, tak velkou trpělivost nemám. Nicméně je to zhruba trasa průvodu jarního, kdy děti vynášejí Moranu, taktéž od školy a po hrázi k lesu.

Dětičky se těšily a chystaly si baterky do lampionu. Ty jsou dnes, rozumí se, elektrické, zítra snad budou elektronické a virtuální, nicméně poslání mají stále stejné, totiž barevně svítit ve tmě.

"Dětičky se těší a radují a netuší, že je ten průvod na počest začátku největší tragedie dvacátého století," podotkl jsem k jednomu z rodičů radujících se dětiček, takto k sousedovi a kamarádovi.

"Cože?" podivil se.

"No přece je to na oslavu sedmého listopadu, na oslavu zahájení Leninovy revoluce." "Jak to?" Jeho úžas byl bezmezný. "Sedmého listopadu." Zasmušil se a pak prozřel. Datum sedmého listopadu mu připadalo povědomé.

"To je ale jedno. Hlavně že mají děti radost."

S tím jsem naprosto a stoprocentně souhlasil. Děti mají radost z průvodu a z lampionů a z vypouštění balonu a je jim šumák, jaká symbolika se za tím skrývá. Třicátého dubna za stejného jásotu a stejné radosti pomáhají pálit čarodějnice a taky je nenapadne, že v pozadí je mimořádně krutá a hnusná poprava ženy, nevinné oběti pověry, fanatismu, závisti a nenávisti, to vše v jednom uzlu zla. Radostně nosí klacky na podpal a nepřijde jim na mysl, že ještě poměrně nedávno naši předkové takto radostně nosili dřevo na podpal hranice a že těch hranic bylo na desetitisíce.

O týden dřív jsme drželi jinou slavnost, totiž Halloween. Ta se konala v naší metropoli, totiž v Břežanech, čtyři kilometry od Zvole. Byla pečlivě organizovaná, měla mnoho atrakcí, jádrem dějů bylo pódium a na něm se zpívalo a tancovalo a kejklilo s ohněm. Kolem dětičky oblečené za čarodějníky a kostlivce a skřítky a strašidýlka. Když jsem tam s vnučkou přicházel, slyším moderátorku, jak vysvětluje: "Mohli byste si myslet, že Halloween je americký svátek, ale kdepak americký! Nic takového! Je to prastarý keltský svátek Samhain a slaví se od nepaměti!" Tady bylo nutné trochu ideologicky zasáhnout, aby si snad někdo nemyslel něco nepatřičného.

Podstatné ale je, že se děti radovaly a radují, a těší se na další svátky, které přijdou. Bude to co nevidět Mikuláš a pak nastane souboj Ježíška se Santa Clausem. Santa to zatím prohrává na celé čáře, Ježíška hned tak něco nezlomí, je v zápasení otužilý z dlouhého zápolení s Dědou Mrázem. Ale jako pamětník musím podotknout, že jsme ve škole oslavovali povinně jolku. Myslí někdo, že jsme hrdě vzdorovali? Vůbec ne. Bylo o slavnost víc a to je jediné, co je pro dítě podstatné.

Pro dospělého ostatně taky. Jen víc slavností, ber kde ber!

LN, 11.11.2013