Mezinárodní maraton je něco jako běžecký karneval. Potkáte tam lidi, s nimiž se obvykle míjíte, a provozujete spolu několik hodin něco, co se normálně nedělá. Prostě úlet, ale takový civilizovaný.

A jako na každém správném karnevalu, i během maratonu je každému úplně ukradené, kdo je kdo. Všichni jsou v trenýrkách a v tričku, všichni mají před sebou dvaačtyřicet kiláků a všichni dobře ví, že se budou hodně potit a nedostanou to zadarmo – ani šéf Bílého domu, ani kápo z romského ghetta, ani 33letý manažer ani 333letý důchodce.

Maraton je bezesporu jeden z nejzajímavějších a nejrychleji se vyvíjejících fenoménů naší doby. Alespoň v té šťastnější části světa, kde vládne osobní svoboda, prosperita a demokracie. Tato souvislost není úplně zanedbatelná. Běh se v masovém měřítku vyskytuje pouze v těch zemích světa, kde žijí svobodní a sebevědomí občané.

Dobrou ilustrací je i naše země. V roce 1989 se u nás významně změnil politický, ekonomický a sociální systém. Teprve když ubylo komunistů, tajných policistů a příslušníků Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, začal se měnit životní styl a my jsme se stali svědky (nebo i přímými účastníky) zvyšujícího se počtu lidí běhajících všude, kde se dá, kdy se dá a jak se dá – v přírodě i ve městě, ráno i večer, ve všední dny i ve svátek, v zimě i v létě, s partnerem i o samotě, se vzduchovými polštáři pod patami i naboso, rychle i pomalu, krátce i dlouze, dobrým stylem i úplně blbě, kvůli tomu, abychom zhubli nebo jen proto, že chceme být trendy.

No a jak to tak bývá s každou vášní, které člověk propadne, chceme se posouvat dál, chceme se bavit a současně cítit příjemné mrazení z nějaké vzrušující výzvy. Prostě chceme, aby z našeho koníčku, zpočátku spíše hříbátka, vyrostla pořádná klisna, která nás někam donese, třeba do cíle maratonu. Protože pro žádného běžce na světě není větší výzvy než absolvovat tuto legendární trať.

Já sám jsem ji běžel už pětkrát, ale stále hledám odpověď na otázku, jak je to vlastně možné, že se právě tato na první pohled krutá disciplína, totiž běh na extrémně dlouhou vzdálenost, stává v době zaměřené na pohodlí a wellness tak populární.

Jednou z možných odpovědí je, že člověk podvědomě touží po harmonii. A co může lépe vyvážit a harmonizovat sedavé zaměstnání stále většího množství lidí na stále delší dobu a všechno to všudypřítomné zahledění do displejů a monitorů extrémně sofistikovaných mašinek, než něco velmi přirozeného, jednoduchého a uvolněného?

Běh je opravdu skvělý prostředek harmonizace, protože je prostý, srozumitelný a přístupný jako slunce, voda nebo vzduch. Současně je geniálně praktický, protože ho můžeme provozovat kdekoli, příjemně společenský, takže můžeme zvát svoji slečnu na jogging a na rande současně. A taky je ekonomicky nenáročný, takže kdo má peníze, může se vyvíjet od velmi drahých bot s propracovanou technologií k minimalismu a odtud k bosoběhu, ale kdo peníze nemá, může na to jít opačně, může přeskočit tu nákladnou fázi a začít hned s ekonomicky i zdravotně velmi výhodným bosoběhem.

Marathon je slovo s mezinárodním významem. Všichni rozumí, o co jde. To je to místo, kde se ve starověku odehrála ta slavná bitva. To je ta trať, na kterou v novověku vyrážejí lidé, kteří vyzvali sami sebe na souboj. Mám rád i ten český tvar, maratón s dlouhým „Ó“. Skrývá v sobě důležitou informaci, že do tohoto dobrodružství se můžete bez rizika kolapsu pustit pouze tehdy, pokud jste skutečně připraveni, pokud dostatečně dlouho a poctivě trénujete, pokud pohyb a zdravý životní styl skutečně udává TÓÓÓN vašemu životu.