Je spousta maličkostí, které mi spolehlivě dokáží "zvednout adrenalin". Tou jednou z nich je, když mě někdo i v dnešní době pozdraví "čest práci". A je celkem jedno, jestli si tím dělá legraci nebo to myslí smrtelně vážně.

K tomuto pozdravu mám jeden velmi krásný příběh ze života. Už je to hodně dávno, ale v čase mých doktorandských studií jsem měl jako kolegu jednoho neuvěřitelně šikovného laboranta. Byl o "pár roků" starší, vlastně o hodně, ale byl to machr ve svém oboru. Byl manuálně zručný a s každým problémem v laborce si věděl rady. A jednou došlo i na vzpomínání na "staré dobré časy" jeho mládí.

Ten příběh se odehrál na počátku vlády bolševika někdy počátkem padesátých let. Tento můj kolega tehdy jako čerstvý absolvent, tuším průmyslovky, měl poprvé nastoupit do práce. Dlouho se na to připravoval a hlavou se mu honilo hlavně to, jak své nové kolegy na pracovišti pozdravit. Inu, vstoupil a pravil bezelstně: "Čest práci!" Odpovědí mu bylo hrobové ticho a pak mu jeden z přítomných řekl, ať se vrátí za dveře a znova vstoupí a slušně pozdraví. To byla, jak se říká, tvrdá škola života. I v padesátých letech byla ještě spousta příležitostí narazit na normální lidi a nikoliv na bolševické magory.

Teď, v dobách, kdy nás televize, zejména TV Barrandov, ale i veřejnoprávní, zásobují seriály z dob socialismu, mě dokáže spolehlivě vytočit zejména "Okres na severu", kde se čestprácuje o sto šest. Ne že bych se na ty pitomosti, nic jiného to prostě není, záměrně díval, ale při přeskakování kanálů na mě občas soudruh Josef Pláteník vykoukne a jako na potvoru čestprácuje.

Takže, lidé, dobrý den vám přeji!