FEJETON: Češi jsou v Mexiku
Jsme v poločasu olympijských her, ovšem zároveň v poločasu prázdnin, už máme před sebou jejich kratší část. Dovolenou mám za sebou a o ní tu chci povykládat. Strávili jsme ji s mou ženou Ljubou v Hraničním zámečku, na půl cestě mezi Lednicí a Valticemi, tedy na jihu Moravy. Už když jsme tam byli, těšil jsem se, že po návratu domů sednu a budu v Posledním slovu velebit kouzlo domácí dovolené.
Ono to tam totiž vypadalo, jako že jsou všichni v Mexiku, jak se zpívá v té legrační písničce,v Mexiku, nebo aspoň na Maledivách. Ještě než jsme odjeli, vrátili se přátelé z dovolené v Krkonoších. Kempovali tam a v kempu byly kromě nich ještě dvě rodiny. Ano, Češi jsou v Mexiku, do Krkonoš nebo na jih Moravy jezdí málo. I v tom našem zámečku bylo jaksi poloprázdno. Češi rádi cestují, a když to čas a peníze dovolí, vyrážejí do ciziny. Je to snadno pochopitelné. Za těch dvacet let ještě nepřebolela vzpomínka na život za dráty, kdy člověk nemohl vystrčit nos, leda za ponižujících okolností s doslova holým zadkem. Víceméně důstojně se do ciziny dá jezdit až v posledních deseti letech. Chovám v paměti vzpomínku na okamžik, kdy jsem si uvědomil, že v Německu už nejsem jako žebrák, který si dává pod sako noviny, když začne foukat studený vítr. Byl jsem tenkrát v Kolíně nad Rýnem služebně na Photokině a potřeboval jsem si něco vyřídit ve městě. No a prý že si mám vzít taxíka. To jsem vnímal jako vrchol rozmařilosti, která mi zasekne sekeru do rozpočtu. Dojel jsem na místo, platím – a zjistil jsem, že ten kolínský taxík je levnější než pražský. Zkrátka ten život v cizině – a pokud je ta cizina mimo Evropu, tak to platí dvojnásob – je finančně únosný a to je příjemné a není divu, že tolik lidí vyjíždí ven. Mimochodem i po více než dvaceti letech říkáme "jezdit ven". Toho "pocitu ghetta" se ještě dlouho nezbavíme.
Jezdíme ven a domácí dovolenou opomíjíme. Je to škoda a zároveň příležitost.
Tak především, Čechy a Morava, to je překrásný kus světa. Funguje tu všechno, co potřebujete k pohodlnému a příjemnému životu. Ubytování seženete kdykoli, a ani to slovo "seženete" není namístě. Zkrátka si usmyslíte – a bydlíte. Přírodní krásy? Je jich plno. Historické památky? Kam se podíváte. Restaurace, zábava? Co hrdlo ráčí a srdce potřebuje.
Dokonce se mi zdá, a nevycházím jen z čerstvých zkušeností, že jsme ve stadiu jakési ideální rovnováhy. Nabídka lehce převyšuje poptávku, lidí je málo, ale ne tak málo, abyste se báli. Taková rovnováha je velice křehká. Stačí maličko, něco se stane, ještě pár Tuaregů si vezme Čechy za rukojmí, a přestane se jezdit do Egypta a krachne Řecko a bude problematická Itálie a vláda ještě zvýší daně a najednou nebude ani v Hraničním zámečku k hnutí a ty dnešní milé recepční zmizí a místo nich budou arogantní kreatury, drzé a hamižné, jak se to stává vždy, kdy poptávka převáží nad nabídkou. A bude to hnusné, jako je hnusná historická Praha, skučící pod invazí turistů.
Zatím to tak není. Využijte toho. Češi jsou zatím v Mexiku.
LN, 6.8.2012