Měl jsem drobnou patálii s autem, zasekávala se mi páka řadiče automatické převodovky. Odjel jsem s tím do servisu a tam mi závadu ochotně na počkání odstranili. Dokonce nechtěli žádné peníze. Šlo o takzvanou svolávačku. Výrobce o závadě věděl a hodlal součástku vyměnit u všech svých vyrobených a prodaných vozů, od Tasmánie po Grónsko. Závada byla v elektrické součástce. Když jsem tak seděl v čekárně, vzpomínal jsem, kolikrát jsem se v životě u svých minulých aut potkal s poruchou. Ne moc často. Vždycky šlo o elektriku.

Aby mi zpříjemnili čekání, půjčili mi k svezení nejnovější model. Tam bylo elektrické naprosto všechno. Od klíčku k odmykání přes ruční brzdu až po nastavení sedadel, které si mě zapamatuje podle obličeje a když se manželka našteluje a zaregistruje podle obličeje, nebo eventuálně našich patnáct dětí (nemám), kamera rozpozná a podá příkaz k nastavení.

Trnul jsem hrůzou a rozpomněl jsem se na text z letošního srpna, který zde ocituji a jen maličko doplním:

Vrchní soud v německém Karlsluhe potvrdil vinu řidiče, který havaroval, když na dotykovém displeji nastavoval rychlost stěračů na dotykové obrazovce svého auta. V této souvislosti se tu vyznám, proč odmítám změnit svoje auto po pěti letech, jak jsem míval ve zvyku. Mám na nové auto peníze, mohu si koupi dovolit a bylo by to správné z mnoha hledisek. Neudělám to, protože současná auta už jsou konstruována pod tlakem ideologické zaslepenosti. Pod hesly ochrany životního prostředí a ochrany bezpečí jsou do moderních aut implementovány systémy, které ve výsledku škodí. Dovolte aspoň malý výčet nejkřiklavějších případů.

Biopaliva škodí, to už je i oficiálně přijímáno. Zhášení motoru při krátkém stání na červenou nepřináší žádný užitek, spíš škodí. Asistenty řízení zvyšují riziko tím, jak samovolně aktivují brzdový systém. Statistiky to zatím nepostihují, ale jistě už je mnoho případů havárii zaviněných tím, že asistent naprosto zbytečně zabrzdil a následné auto narazilo.

Pokud jde o regulaci frekvence stírače, to je důležitý bezpečnostní prvek. Tendence vše přenášet na jakési dotykové obrazovky je nebezpečná. Velmi často měním frekvenci stírání, samozřejmě za deště. Nechci auto, které má jiné ovládání, než tedy mechanické. Nechci hybridní auto, které s sebou veze metrák vážící baterii, kterou po ukončení životnosti budou takzvaně likvidovat děti v nějaké otrokárně na Dálném východě. Nechci ani elektroauto s jeho pochybnou energetickou náročností při započtení všech externalit. To všechno se dá změřit, spočítat. Pak to ale narazí na ideologii a ta převládá.

Konec citace. Nemám co dodat. Nebudu auto měnit, dokud se nerozpadne nebo se nerozpadnu já. Moje inspirace? Na Kubě jezdí auta z padesátých let. Pokud jde o mě, dalších pětasedmdesát let tu zcela jistě strašit nebudu.

LN, 21.9.2020