V říjnu přijde do kin film Blade Runner 2049. Je to pokračování filmu Ridleyho Scotta z roku 1982 podle předlohy Philipa K. Dicka. V mých kruzích je Scottův film považovaný za kultovní, viděl jsem ho bezpočtukrát a svého času jsem ho i překládal, v bohatýrských dobách pirátských monodabingů. V očekávání nového filmu jsem si ten starý pustil, abych si ho oživil. A podívejme na to, on se odehrává v roce 2019!

Kdo ví, jak to Ridley Scott s tou budoucností myslel. Popisoval svět za čtyřicet let. Opravdu věří, že v roce 2019 budou po světě běhat replikanti, tedy umělí lidé nerozeznatelní od těch pravých, a že lidstvo bude kolonizovat vzdálené planety? Vždyť dnes ještě nemáme ani to, co se ve filmu popisuje jako banální součást života ao čem jsem si v devadesátých létech myslel, že je na spadnutí: hlasové ovládání počítače.

Budoucností se nyní zabýváme víc, než se dělo kdykoli v minulosti. Dokonce to vypadá, že hlavní zájem našich vlád je někde v roce 2050. Celkem to chápu. Když vláda slíbí, že postaví dálnici, a pak se ukáže, že není schopná ani vykoupit pole oseté vojtěškou, sklidí posměch. Z výsledků v roce 2050 určitě nebude skládat účty ta vláda, která teď usilovně bojuje proti tomu či onomu, nejraději s klimatem, a následuje tak příkladu perského krále, který nechal bičovat neposlušné moře.

Francouzi oznámili, že v roce 2040 zakážou provoz všech automobilů s benzínovým a naftovým motorem. Rok 2040, ten nastane mnohem dřív, než jaká doba dělí vznik původního Blade Runnera od letoška. Třiadvacet let, panečku!

Ono to vypadá, že je všechno na dosah ruky. Vyrábějí se nové typy akumulátorů a ještě novější typy se vyvíjejí. Bateriová auta už jezdí, i u nás na vsi jedno takové máme. Jezdí a už se oznamuje, že jsou překonaná a že budou jezdit auta na vodík. Tuhle o tom vykládali s velkým nadšením v rádiu, velkou radost měli hlavně z toho, že místo dýmu půjde z takových aut voda.

Napadlo mě: jsme v roce 2041, všechna auta jezdí na vodík, protože benzíňáky pan Hulot zakázal. Jsme na dálnici D1. Desetitisíce aut v jednom směru, desetitisíce v druhém. Ze všech jde voda. Je minus dvacet, píše se únor 2041. Nebude z těch aut sněžit, nebude na silnici ledovka? Mohli bychom, pravda, tu dálnici udělat vyhřívanou a připojit k ní jednu malou šikovnou jaderku, ale tím nápadem bych asi potlesk nesklidit. Ale i kdybychom zůstali u bateriáků, jak je to s elektromobilem v zimě? Jaké to má topení? V tom hnusném současném autě je topení součást chladicího systému. Má elektromobil v sobě něco na způsob fénu na vlasy?

Přestanu otravovat trapnými banalitami. Jde přece o Budoucnost s velkým B, o velké plány, a je třeba směřování vůdců sledovat pokorně, s čepicí v ruce. Kdo by se staral o to, co bude v minus dvaceti.

LN, 17.7.2017