28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

FEJETON: Brzdi, brzdi...!

Se sedmdesátkou už solidně na krku po nějaký čas, známky přibývajícího věku se povážlivě vrší. Patrné to zejména bývá, když jdeme s manželkou nakupovat. Chození o holi se sice zatím úspěšně vyhýbám, také na to ale určitě jednou dojde.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
V. Koreis 26.12.2016 7:28

roduvěrný vlastenec

To jsem si, pane Fardo, také myslel. Dokonce jsem měl už podepsanou smlouvu na novou Škodu Yeti. Mé paní, i když je také Češka, se ale vůbec nelíbila a donutila mne k tomu, abych tu objednávku zrušil. Do CRV se jí prý také lépe nastupuje.

Co má potom našinec dělat?

J. Farda 23.12.2016 16:37

Taxi,

tedy tak si, vážený pane Koreisi, jako roduvěrný vlastenec místo Hondy

pořiďte Škodovku (Skoda simply clever!), jakkoli už ani tu v tuzemsku

drahně let neplatí heslo Japonec až nakonec!; třeba se pak Vaše paní ve

škodověnce uklidní. Děkuji Vám za dosavadní příjemně čtivé příspěvky a

přeji Vám pod Jižní kříž pro futuro maximum možného dobrého! :-))

V. Husák 23.12.2016 13:04

Díky za příjemné počtení.

Vážený pane Korejsi, navštívil jsem Vaše osobní stránky a rozhodl se Vám napsat. Nicméně se mi nepodařilo najít e-mailové napojení na ledví Vašeho počítače. A tak se Vám alespoň představím a uvidím, co se stane.

Jsem: Novinář a dlouholetý spolupracovník Neviditelného psa, fotograf, potápěč, pilot, automobilový závodník, úspěšný vynálezce a zcela jistě Váš protinožec, který Vás tímto srdečně zdraví.

E-mail: rollpa@atlas.cz, Skype: phdr.husak, www.rollpa.cz, blog:http://vaclavhusak.blog.idnes.cz/

https://www.google.cz/webhp?sourceid=chrome-instant&ion=1&espv=2&ie=UTF-8#q=%22V%C3%A1clav+Hus%C3%A1k%22

V. Javora 23.12.2016 10:02

To moje žena

To moje žena nikdy proti mému řízení nic nenamítá. Prostě vždycky jen zavře oči a vzepře se o přední panel.

J. Lepka 23.12.2016 8:41

Nelze srovnávat,

ale jistý náznak tu bude. Takhle vyšilovala moje matka i když mi bylo něco přes dvacet. Když jsem zjistil, že se identicky chovají prakticky všechny ženy, vytvořil jsem teorii, že to je tím, že spolujezdci chybí ten brzdový pedál a také nevidí, že řidič už brzdí, dokud to spolujezdce nehodí do pásů. Až později, již ženat jsem naznal svou pošetilost a přiznal si pravdu : To je přístup, který sají již s mateřským mlékem! Potvrzuje ho i má dcera pokaždé, když vyřkne : Brzdi!

Z. Lapil 23.12.2016 10:22

Re: Nelze srovnávat,

Že bych byl ženská?

Jezdíval jsem autobusem natolik často, že jsem znal jednotlivé řidiče. Mé oblíbené sedadlo je vpředu, u dvou jsem sedával vzadu. Jeden z nich jezdil prostě blbě, s druhým se jezdilo skvěle, jen brzdil o tu půlvteřinu později, než jsem považoval za vhodné, čímž mi zvedal tlak a nutil k výkřikům Brzdi!

Pak jsem přišel na to, že jako spolujezdec v problematických podmínkách (mlhavo, sněhavo, hustoprovozovo) jsem v přílišné rychlosti nervózní, zatímco sám ve stejných podmínkách jedu někdy i rychleji.

V. Vaclavik 23.12.2016 13:29

Re: Nelze srovnávat,

Kolikrat jsem byl na sedadle spolujezdce, ale nepamatuji na zadne takove nutkani do toho ridici mluvit, upozornovat ho, natoz to nutkani dat najevo nejakym komentarem jeho rizeni.

Rovnez v autobuse rad jezdim hned za ridicem, je to skoro jako by clovek s tim autobusem jel sam. Z hlubsi minulosti, asi rok 78-79 si pamatuji jizdu autobusem z nadrazi Florence smerem na jih do jiznich Cech. Byl patek pet odpoledne, tedy dopravni spicka, a autobusy tenkrat jezdily pres samy stred mesta, nejak nad Vaclavskym namestim a pak doprava dolu po Zitne, nebo Jecne ulici dolu na Karlovo namesti a pak smerem na strakonickou vypadovku. Autobusy tenkrat byvaly nacpane, zvlast v patek, stalo se uplne vsude (lide byvali nacpani az k prednimu sklu, prakticky se 'sedelo' na predni palubni desce vedle ridice zady ke sklu a stalo se, nebo sedelo na prednich schodech...) a ja vzdycky kdyz jsem videl, ze si stejne nesednu, pustil jsem lidi pred seba a pockal jsem si, abych stal pokud mozno uplne vepredu.

Tenkrat ten patek jel jeden z ridicu stare gardy, mozna to dokonce byla jeho posledni jizda pred odchodem do duchodu, a mel na tom prednim sklopnem pridavnem sedadle mladeho ridice, ktereho zaucoval, kudy se jezdi pres stred mesta, aby az pojede sam, znal cestu. A ten stary mazak se viditelne pred tim mladym klukem ukazoval, a taky to mozna byla jeho posledni jizda, proste jel s tim autobusem tak bravurne a odvazne, jak to neni vubec k videni, protoze normalne si to zadny ridic 'nelajsne', zvlast s tak na maximalku nalozenym autobusem, do ktereho by se uz ani noha nevesla. Jeli jsme natvrdo - brzda, plyn, brzda, bravurne rychle vytacene zatacky nadjizdenim v tech uzkych ulicich plnych aut v patecni dopravni spicce v samem centru Prahy, ridic si obcas i zatroubil a auta pred nami splasene uhybala a ten mlady ucednik ridic byl uplne zticha, ale bylo videt, ze se z toho poti a neodvazi se tomu staremu mazakovi nic rict.

Me se to libilo, byl jsem mlady a jak se rika, hloupy, vsichni za mnou

V. Vaclavik 23.12.2016 13:33

Re: Nelze srovnávat,

... vsichni za mnou v te nacpane ulicce viseli na tycich a vlali jak pradlo ve vetru, a nikdo ani neceknul. Za mestem na Strakonicke jsme pak jeli porad maximalni povolenou rychlosti a nejspis i neco pres, tenkrat se tak jezdilo kdyz ridic potreboval nahnat cas, v tomhle pripade ovsem z pozitku ridice z asi jeho posledni jizdy pred duchodem. Pamatuji ze jsme tenkrat meli extra dlouhou prestavku na Dobrisi (tenkrat jeste zadna dalnice nebyla) a ve Strakonicich aby se srovnal cas jizdniho radu.

Z. Lapil 23.12.2016 21:03

Re: Nelze srovnávat,

Jo, takový jízdy taky pamatuju, i když já spíš dojížděl do práce, cesty na víkend se mě netýkaly. A tendenci radit taky nemám, onen řidič, co jsem si chodil sednout dozadu, na mě dělal spíš dojem, že neví.

Krásné je, jak průšvih umí být věcí náhody. Od nás jezdilo autobusů jak MHD, snad co deset minut. Člověk ale musel počítat s tím, že se občas nevejde. Ten den ráno jsem byl líný popoběhnout, a ten autobus, přesně jak jste líčil, plný po střechu, absolvoval čelní srážku s náklaďákem, snad i nějací mrtví u toho byli. Tak jsem si říkal - ještě že jsem tam nebyl. Na druhou stranu - kdybych ho stihl, tak jsem kupoval jízdenku, autobus byl na místě o nějakých deset vteřin později, a to je za volantem dlouhá doba, kdo ví, jestli by se něco stalo.

Historka veselejší. Cesta z Prahy domů, odjezd po sedmé večer. Jistý řidič jezdil jak ďas po Praze s ručičkou tachometru omotanou kolem zarážecího kolíku.; dost mě to s ním bavilo, Onoho dne jela vpředu nějaká partička řidičů, jeden ztratil nervy a pravil, že se mu z té rychlosti dělá špatně. Ježišmarjá, zněla reakce, já na to šlápnu ať to stihnem, než to na tebe přijde. Jak pravil, tak udělal, chvíli bylo ticho, a pak - stále ten za volantem - pravil: "Člověče, víš, že mě taky?"

Jen pro informaci: cesta dle jízdního řádu 39 minut, ten den 12 minut. Fakt je, že deset, možná 15 minut z toho rozdílu je nutno připsat na "chybějící" cestující