Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

roduvěrný vlastenec

To jsem si, pane Fardo, také myslel. Dokonce jsem měl už podepsanou smlouvu na novou Škodu Yeti. Mé paní, i když je také Češka, se ale vůbec nelíbila a donutila mne k tomu, abych tu objednávku zrušil. Do CRV se jí prý také lépe nastupuje.

Co má potom našinec dělat?

Taxi,

tedy tak si, vážený pane Koreisi, jako roduvěrný vlastenec místo Hondy

pořiďte Škodovku (Skoda simply clever!), jakkoli už ani tu v tuzemsku

drahně let neplatí heslo Japonec až nakonec!; třeba se pak Vaše paní ve

škodověnce uklidní. Děkuji Vám za dosavadní příjemně čtivé příspěvky a

přeji Vám pod Jižní kříž pro futuro maximum možného dobrého! :-))

Díky za příjemné počtení.

Vážený pane Korejsi, navštívil jsem Vaše osobní stránky a rozhodl se Vám napsat. Nicméně se mi nepodařilo najít e-mailové napojení na ledví Vašeho počítače. A tak se Vám alespoň představím a uvidím, co se stane.

Jsem: Novinář a dlouholetý spolupracovník Neviditelného psa, fotograf, potápěč, pilot, automobilový závodník, úspěšný vynálezce a zcela jistě Váš protinožec, který Vás tímto srdečně zdraví.

E-mail: rollpa@atlas.cz, Skype: phdr.husak, http://www.rollpa.cz, blog:http://vaclavhusak.blog.idnes.cz/

https://www.google.cz/webhp?sourceid=chrome-instan...

To moje žena

To moje žena nikdy proti mému řízení nic nenamítá. Prostě vždycky jen zavře oči a vzepře se o přední panel.

Nelze srovnávat,

ale jistý náznak tu bude. Takhle vyšilovala moje matka i když mi bylo něco přes dvacet. Když jsem zjistil, že se identicky chovají prakticky všechny ženy, vytvořil jsem teorii, že to je tím, že spolujezdci chybí ten brzdový pedál a také nevidí, že řidič už brzdí, dokud to spolujezdce nehodí do pásů. Až později, již ženat jsem naznal svou pošetilost a přiznal si pravdu : To je přístup, který sají již s mateřským mlékem! Potvrzuje ho i má dcera pokaždé, když vyřkne : Brzdi!

Re: Nelze srovnávat,

Že bych byl ženská?

Jezdíval jsem autobusem natolik často, že jsem znal jednotlivé řidiče. Mé oblíbené sedadlo je vpředu, u dvou jsem sedával vzadu. Jeden z nich jezdil prostě blbě, s druhým se jezdilo skvěle, jen brzdil o tu půlvteřinu později, než jsem považoval za vhodné, čímž mi zvedal tlak a nutil k výkřikům Brzdi!

Pak jsem přišel na to, že jako spolujezdec v problematických podmínkách (mlhavo, sněhavo, hustoprovozovo) jsem v přílišné rychlosti nervózní, zatímco sám ve stejných podmínkách jedu někdy i rychleji.