Jako by počátek století, natož milénia, sváděl k změnám všeho dosavadního a k boření základních pravd. Bylo tomu tak i na začátku minulého století, kdy Albert Einstein pobořil snad až příliš bohorovný chrám fyziky - nejprve v r. 1905 svou speciální teorií relativity a pak ještě více v r. 1915 i teorií obecné relativity. Následovala stejně nepochopitelná kvantová mechanika. Bořily se i ustálené společenské pořádky, a to nejprve světovou válkou a pak totalitními režimy komunistů a nacistů. Fyzika dala světu strašlivé nukleární zbraně, které nás nejprve vyděsily, aby nám pak paradoxně zajistily mír.

Také naše století se nechce nechat zahanbit. Superstrunové teorie všeho a neutrina rychlejší světla bojují o své místo na slunci. Přestavba fyziky před sto lety jen podnítila rozvoj techniky. Ten má dnes již takřka explozívní charaktera většina populace nad ním jen krčí rameny z pozice nepoučených laiků – konzumentů.Také společenská hladina se rozbouřila.V euro-americkém civilizačním okruhu řádí environmentalisté, vyhlašují světovou válku globálnímu oteplování a upřednostňují přírodu před člověkem. Jako na každé politické hnutí i na toto se již nalepily četné hospodářské lobby, tušící tučný tok státních peněz. Zaniklou bipolární strukturu světa se snaží obnovit jak fundamentální islamisté, tak i raketově stoupající nová mocnost Čína a její asijské okolí. Ti první terorizmem a dělohami arabských žen, ti druzí nápisem Made in China na stále větším množstvím výrobků. Do toho brzy možná začnou sedmimiliardové populaci docházet suroviny, energie či pitná voda. Arabskými zeměmi cloumají revolty a my nevíme, zda za demokracii nebo za upevnění islámu.

A co my? S bohorovným klidem se hašteříme ve svém malém kačáku, který se ti šikovnější snaží ještě dorozkrást. Volíme populistické politiky, kteří nám slíbí kde co, jen aby se dostali na čtyři roky k lizu. Že se ze slibů a hlavně na dluh nedá žít dlouho, poznává už i náš Velký bratr. Ale do utažení opasků, reforem, tvrdé práce a splácení dluhů se nikomu nechce. Prostě "blbá nálada". Krizevšeobjímající a bezbřeze jen diskutující demokraciejako z partesu. To je přesně zase ta situace, kdy lidé začnou vyhlížet mesiáše. Jistě se najde ochotná silná ruka, která řekne "Tak už dost. Mlčte všichni a odteď to bude tak a tak." Nejprvebude veleben a aplaudován….

Historie se nám prý vrací ve spirále. Chce se říct, co historická paměť, ještě je možná čas. Ale co když lidstvo nemůže aktivně ovlivnit svůj vývoj a je jen jeho glosátorem a historikem?Nade všechny fejetony to vyjádřil bard Nohavica ve své písni Těšínská. Najděte si ji a pusťte.