Blížící se volby přišly na přetřes v přestávce zkoušky Amatérského symfonického orchestru po zoufalé snaze sehrát Ravelovo Bolero. Je to fantastické dílo složené v podstatě vlastně jen z pouhých šestnácti taktů, ale famózně instrumentálně i jinak obměňovaných. A v tom je celý ten problém. První pokus dopadl mimořádně žalostně. Maurice Ravel se nejspíš obracel v hrobě a zdrcený dirigent Josef Vlach Vrábelský, varhaník místního proboštského chrámu Nanebevzetí Panny Marie, ordinoval muzikantům delší přestávku, než se z té katastrofy vzpamatuje a najde noty na něco úplně jiného.

V rauchpauze ve výčepu restaurace Las Vegas, dříve U Šedivých, a právě v souvislosti s blížícími se volbami doktor Žaket (viola) připomněl starou anekdotu o tom, jak Spojené státy kdysi vyslaly do Moskvy dokonale připraveného špiona. Hovořil perfektně rusky, láhev stoličné dokázal vypít na ex a vůbec to s ním nešvihlo, uměl si jednou rukou ubalit machorku do kusu Izvěstijí a kdyby na to přišlo, tak přeskotačil celé Rudé náměstí kozáčkem atakdále. Že je americkým špionem, však vyšlo najevo hned na letišti Šeremetěvo: byl totiž tmavé pleti. Žaket říká, že se stejně bídnou znalostí poměrů - tentokrát nikoli sovětských, ale našich - předvolebně radí nejsilnější z českých vládních politických stran jakási americká firma specializovaná na vyhrávání voleb. Doktor Žaket tvrdí, že tihle zahraniční fachmani nejspíš stojí za doposud nevídanými taškařicemi, kterých jsme svědky, a očekává do voleb ještě mnohou frašku skvěle sehranou v jejich režii. Tudíž se, alespoň podle jeho mínění, máme na co těšit.

„Počkejte, doktore, takhle to nemůžete stavět,“ ohradil se výpravčí a trumpetista pan Hůlka, v ten moment zrudlý už i zevně. „Tady pan Landa to zase vrazí do novin, a jak budeme vypadat. Žádné srandičky, ale jasná řeč, komu vlastně straníte, to se od vás jako inteligenta před volbama očekává. Noviny, pane doktore, musejí být kolektivním organizátorem, agitátorem a propagátorem, to nevíte? Musíme přece všelijak popleteným lidem jasně říct, koho mají volit!“ Zbytek orchestru vzal v ten moment – jako už tolikrát - znovu na vědomí, že Večerní univerzita marxismu-leninismu (VUML) i Roky stranického školení (RSŠ) se panu výpravčímu vryly do duše zcela nesmazatelně.

Zvěrolékař doktor Žaket poznamenal, že tyhle bolševické triky snad už přece jen kapánek vyšly z módy, a výpravčí pan Hůlka laskavě připustil, že vzdělaný člověk nemusí tu stranu, kterou mají všichni volit, rovnou jmenovat, nýbrž ji třeba jen nenápadně naznačit, zato však tak, aby to každý pitomec pochopil. V tom okamžiku ale už vstoupila do výčepu spanilá slečna Marcelka od prvních houslí s informací, že zkouška pokračuje. Dirigent totiž našel noty na Fučíkův Florentinský pochod, což je kompozice podstatně jednodušší než Ravelovo Bolero, i když také do ní vsunul Fučík dost obtížnou basfiguru. Takže uvidíme.