Bláznivá středa, to není nějaký nový pojem jako třeba středa Popeleční, to je jen můj pocit z posledního dne před odletem do San Franciska, kdy jsem se snažila zabalit do kufru všechno, co s sebou chci vzít, na nic nezapomenout a přitom jsem poslouchala rádio. Události byly, řekla bych, převratné. Je ovšem možné, že se mi to jen zdálo – čím jsem starší, tím silněji trpím cestovní horečkou, takže jsem klidně mohla všechno vnímat vypjatěji.
Poslanci velice překvapivě neschválili protikuřácký zákon, což vítám. Opravdu si myslím, že je dost a dost nekuřáckých restaurací, a kromě toho: kdyby chtěl stát opravdu bojovat s kouřením, mohl by přece zavést zákaz kouření a přestat prodávat cigarety. Jenže to by udělalo ukrutnou díru do rozpočtových příjmů, že? A tak jaksi plíživě převládá představa, že by si závisláci měli cigarety kupovat, ale hned před trafikou je zahazovat do kanálu.
Slyšela jsem též projev pana prezidenta na Žofíně a zaujalo mne, jak se mu zamlouvají prezidenti v zemích, kde vládne prezidentský systém: když se s takovým na něčem dohodne, jako by to už bylo, kdežto tam, kde vládne vláda a parlament, jsou sliby nejisté, protože slíbené musí schválit ještě spousta dalších institucí. Jen mne tak přitom napadlo, že český prezident toho zase tak moc slibovat taky nemůže, protože by to pak musela schvalovat spousta institucí. Možná by si ten dnešní taky přál, aby tu vládl prezidentský systém, jen mu stojí v cestě ti zákonodárci.
Odpoledne se po dvou letech v ruském vězení vrátila domů Naděžda Savčenková. Tak to je skutečně dobrá zpráva a ještě víc by se mi líbila, kdybych dokázala Vladimiru Putinovi věřit, že chtěl jejím propuštěním snížit napětí mezi Ruskou federací a Ukrajinou. Jenže mu to moc nevěřím, spíš bych řekla, že z nějakého důvodu ustoupil zahraničním tlakům. Kdyby se opravdu odhodlal snížit zmíněné napětí, mohl by udělat i ledacos jiného, co by například ukončilo boje na východní Ukrajině...
Nejzábavnější zpráva ale přišla hned po ránu z Polska: někdejší prezident Lech Wałęsa se nechal slyšet, že se v Polsku blíží revoluce, protože lid je nespokojen s vládou. Vybavila se mi první polovina devadesátých let a mé cesty do Polska. Dost jsem tenkrát polským novinářům jejich prezidenta záviděla: ten se ukáže v televizi, říkala jsem jim, a komentář se píše sám. Ale nějak se jim to nezamlouvalo, myslela jsem si tenkrát, že nemají smysl pro humor. Dneska už je chápu... A pak Lech Wałęsa pravil, že až vyjdou do ulic dva miliony Poláků, vyjde taky. A že by se prý mělo uspořádat referendum, aby se zjistilo, zda lid souhlasí se svou vládou. Ta myšlenka mě nadchla, až na to, že je trochu absurdní. Před půl rokem se přece v Polsku konaly volby – to je přece taky jako referendum, ne? A vládne vláda strany, která ty volby vyhrála a podle průzkumů veřejného mínění by je vyhrála zas. No ale řekněte, není ten Wałęsa originální?
LN, 27.5.2016