Těšil jsem se na vyplňování archů pro sčítání lidu v naději, že si užiju nějakou legraci. Ona ta legrace bývá kolem sčítání jako takového. Stává se příležitostí k leštění vlastního ega, k zaujetí zásadního, jakož i nekompromisního, item spravedlivého rozhořčení nad zásadním průnikem do lidského soukromí. Právo býti nespočítán nechť je zařazeno mezi základní lidská práva, jako je právo na život.

Tyto radovánky provázejí i sčítání, které se konalo v závěru uplynulého týdne. Nicméně, já jsem se těšil na sám formulář. Donesla mi ho sčítací paní rovnou do domu, převzal jsem ho a opatrně uložil mimo dosah vody a mastnot, abych ho ve vhodnou chvíli vyplnil. Formuláře byly tři, jeden se týkal osoby, tedy mne, druhý bytu a třetí domu. Zachován zde princip panenky matrjošky. Já, já v bytě, byt v domě. Začal jsem formulářem zeleným, osobním. Je tu vskutku málo prostoru k pobavení či rozhořčení. Jenom jsem se pozastavil nad zájmem stran bydliště mé matky v době mého narození. Byla to Praha poválečná, zde mne matinka přivedla na svět, když na ni přišla hodinka, odvezl ji tatínek do Zemské, jenže tam byl vojenský lazaret a při pohledu na bauchšusy a ustřelené nohy matinka pravila „tady vám rodit nebudu“, a tatínek ji musel odvézt do civilní nemocnice v Londýnské ulici. Proč ale stát potřebuje znát tento údaj, věru nevím. Takže hlavní záraz nastal u otázky 18. Jaké že je moje zaměstnání? Napsal jsem, že spisovatel. Jenže tím jsem se dostal do kolize s otázkou 20., zajímající se o odvětví ekonomické činnosti. U Joviše, literatura věru není ekonomická činnost! Onehdy mi telefonoval můj kamarád a nakladatel z Jihlavy, aby mi sdělil, že je doba zlá a ekonomické potíže ho nutí snižovat autorům honorář, a jestli tedy nestáhnu povídku z chystané sbírky, když za ni dostanu míň? Ujistil jsem ho, že nikoli, neboť hlavní zdroj obživy mám na Karlově náměstí, kde přepadám po setmění stařenky venčící pejsky a vykrádám jim kabelky. Tak tohle odvětví ekonomické činnosti jsem do archu nenapsal a po krátké úvaze jsem tam uvedl LITERATURA. Plně jsme si vědom, že lživá tvrzení jsou pokutovatelná, a tak jen doufám, že nikdo z kompetentů nebude tento článek v Lidovkách číst. Ostatně, na čtení teď kompetenti mají ty archy a to jim vydrží jistě do června.

Bytový list mě zaměstnal taky jen asi na pět minut. Musel jsem vstát od stolu a přeměřit kuchyň. Počet místností jsem věděl z hlavy a jen jsem si vzpomněl na Otu Ulče, který vyprávěl, jak jeho tchán, Číňan, revolucí zbídačelý někdejší velmož, pokládal za chudáka každého majitele takového domu, kde se z hlavy dají spočítat místnosti. Vyplnil jsem i způsob vytápění a informaci o záchodech. Máme v baráku dva, ale počty pan Úřad nechtěl znát. A to ani v listu třetím, týkajícím se domu jako takového. Ten je naprosto suchý. Počet podlaží, stavební materiál, výtah ano-ne. Žádný prostor pro fantazii, žádná legrace!

Ta nastane, až se ukáže, že tenhle suchý formulář se stal podkladem pro výpočet domovní daně. To se nasměju!

LN, 28.3.2011