Na zlínském Lesním hřbitově, až za kamenným křížem, co ční každému příchozímu hned od brány na obzoru jak memento, leží stranou od cesty, mezi vegetací ukryt, hrob s rozbitou vrtulí – odpočívá tu Tomáš Baťa, vlastně zakladatel Zlína jako města. Jeho jméno opět zaznělo v tisku; důvodem tentokrát byl jeho syn.

Naposledy jsem ho zahlédl na oficiální návštěvě ve firmě, kde jsem pracoval. Ve vzorkovně obuvi viděl jsem, cestou do bufetu, v pozoru stát nejen svoje šéfy, ale spolu s nimi i celou hromadu uctivě soustředěných cizích pánů s kravatami. Zněl jakýsi snaživý anglický výklad a všichni byli zjevně uhranuti starým, mohutným mužem, jenž soše podoben, jako by ani na té ceremonii nebyl. To asi o deset let předtím, když ještě s Komárkem, co sliboval za korunu marku, a pěrestrojkově odvážným komunistou Zemanem nadšeně mávali z terasy radnice jásajícímu zlínskému davu, mladistvě sršel životem. Nejen pro své rodáky zosobňoval tenkrát návrat starých, dobrých, poctivých časů. Všechno bylo ale trochu jinak...

Z bývalého Svitu, někdejších to Baťových závodů, je dnes postindustriální panoptikum firem, firmiček (těch obuvnických je jen několik málo), levných prodejů a skladů. Sám Tomáš junior provozuje jen malý závod v zapadlém městečku kraje – hraje totiž v Česku o větší peníze: soudí se o odškodné. Kdyby uspěl, vznikne precedens, jenž daňovým poplatníkům vydatně může pustit žilou. Už teď mají hromady právníků o obživu postaráno. Jedno je jisté: za zneuznání Baťovic zásluh po válce se českému národu pomstil. Co víc, jeho strýc Jan, co se s ním Tomáš junior handrkoval po většinu života, byl rehabilitován, takže na osmdesát jeho prapotomků už bystří, co by se také dalo urvat…

Tomáš Baťa senior vždycky zdůrazňoval poctivost - dobré peníze za dobrou práci. Na toto nalákal chudáky ze širokého dalekého valašského okolí, a neošidil je. Mohla tak v údolí Dřevnice znenáhla vyrůst lokální metropole, doslova na zelené louce. Můj děd tam přišel z Jablůňkovska bos a do války měl dům, tři syny a rozvíjející se vlastní autodopravu. Nedávno odhalená socha Jana Bati ve Zlíně jako by se chtěla vznést vzhůru, podél protějších oken jeho mrakodrapu, v jehož vchodu skví se obří číslice 21 – poctivý duch podnikatelský jako by tu měl snad s důvěrou vzletět do nového století; to je ale už jiné, staré časy jsou pryč: pozůstalí pragmaticky se rvou se o podíl z trosek impéria. Kosti otce zakladatele nepochybně se tu při tom, na Lesním hřbitově ve Zlíně, obracejí…