Skutečnost, že nejvyšší současnou živočišnou formou na naší planetě je člověk, je v podstatě náhodná a sami jsme se o to ničím nezasloužili. Shodou mnoha okolností jsme prostě dostali šanci, stejně jako ji před námi měli dinosauři. Ty však v dalším evolučním vývoji zastavila příroda – pád planetky - a s tím související zásadní změny klimatu. My se s vysokou pravděpodobností vyhubíme sami dříve, než by se o to postarala sama příroda. Vytváříme si pro to početnou řadu předpokladů.

V první řadě se nepřiměřeně množíme. To by však samo o sobě ještě nebyl tak fatální problém, pokud by tomu odpovídaly vnější podmínky. Člověk jako živočišný druh se však nekontrolovaně množí i tam, kde k tomu podmínky nejsou, nebo je z mnoha důvodů, včetně subjektivních, nedokáže či dokonce ani nechce využívat. Pak čeká s rukou nataženou na vnější pomoc – od jiných, životaschopnějších či šťastnějších člověčích skupin. Pokud jde o jednorázovou pomoc – tomu rozumím. Jako lidé nadaní sociálním cítěním a jistou schopností altruistického jednání bychom se ostatním lidem v nouzi měli snažit pomoci. Ale pokud se z této původně jednorázové pomoci stane systém, to už je na pováženou. Lidé si zvyknou a převážná většina z nich si už ani zásadní změnu nepřeje. Hlavně že čas od času přijedou nákladní auta s moukou či rýží. Při svém čekání se tato populace dále množí, čímž se situace stále více vyhrocuje.

Vítězství národně osvobozeneckých hnutí v Africe přineslo nejen konec koloniální nadvlády evropských států, ale v mnoha těchto zemích také konec demokracie, prosperity a soběstačnosti. Vyhnání pracovitých a odborně zdatných farmářů pocházejících z evropských zemí zkázu jen dokonalo.

V mnohých asijských zemích není situace o mnoho lepší. Například v Číně a Indii jsou vedle miliónů vzdělaných a dnes již i reálně bohatých lidí stamilióny obyvatel žijících v neuvěřitelných podmínkách a bídě.

Přesun obrovského množství výrobních aktivit z vyspělých zemí světa do tohoto regionu přinesl kromě pro nás již nepředstavitelného vykořisťování pracovní síly i obrovský rozsah ničení životního prostředí, které však kupodivu ekologisty nechává chladným. Nebýt výše uvedených faktorů, tak by kromě dočasně nižších mezd nebyly pro uskutečnění tak obrovských přesunů výrobních jednotek na asijský kontinent jiné významnější důvody. Drancování přírodních i lidských zdrojů, odpady, špína a jedy – to všechno se do značné míry skrývá za současným boomem Číny, Indie a s vysokou pravděpodobností i řady dalších, nejen asijských zemí.

Když k tomu připočítáte, že evoluční proces kdysi přírodním výběrem směřující ke zvyšování dokonalosti lidského druhu již skončil, naše vyhlídky jsou dost pochmurné. Kvalita lidské populace na této planetě po všech stránkách rychle klesá. Jak po stránce zdravotní, tak po stránce intelektuálního průměru. Můžeme zůstat i v Evropě. Zkuste si uvědomit, kteří lidé ve vašem okolí mají tři a více dětí. Až na světlé výjimky to nejsou rodiny vědců, lékařů, inženýrů, učitelů, umělců, dobrých řemeslníků, vojáků, špičkových sportovců a mnoha dalších na intelekt, fyzické předpoklady a společensko-sociální vazby náročných povolání.

Když to vše dáme do souvislostí, lze očekávat dlouhodobé snižování úrovně lidské populace. Ve všech oblastech. Pro praktickou politiku to bude mít drastické následky. Politické programy se té úrovni budou muset přizpůsobit a v mnoha zemích už se to úspěšně daří. O politicích nemluvím, mnozí už na této úrovni jsou. Politika pro „blbce“ však nemůže být jiná než blbá. Což v překladu znamená, že dnešek je mnohem, mnohem důležitější než pozítří. Že ten, kdo nám slíbí bezpracný ráj a létající pečené holuby – je „náš člověk, náš oblíbený politik“. Že úspěch a bohatství jsou nemorální. Že ten, kdo má menšinový, byť třeba jediný správný názor, je padouch a je třeba s ním zatočit. Že Grónsko nikdy nebylo zelené, a že tedy proti perspektivně znovu zelenému Grónsku musíme s obrovskými, naprosto nesmyslně vynaloženými náklady bojovat. Jó, tak to bude, když blbci zvítězí.