FEJETON: Algoritmy v pozadí

Vědí o nás všechno. Ťuknete do klávesnice počítače a už to někde zazvoní a je poplach, bacha, je tady další uživatel, v angličtině se mu říká júzr. Právě se chystá na sebe něco vyžvanit a my to zachytíme a zanalyzujeme a využijeme proti němu, protože on je pápěrka ve vichřici našeho světovládného vlivu.

Tohle jsem četl a slyšel ikskrát a nemám důvod tomu nevěřit. Často se podivuju, co všechno jsou lidé na sebe ochotni vyžvanit. Je to možná patnáct let, kdy si kamarád vyfotil oběd a fotku sdílel na internetu. Dnes jsem jeden z mála lidí, které znám a nedělají to, možná ale že se málo znám. Jen mi vrtá hlavou, jak je to s tím využíváním. Prý k reklamě. Ti loutkáři v pozadí o nás mají tak detailní znalosti, že namixují reklamu tak, aby seděla přesně na Františka Procházku, kdežto Jana Novotná dostane reklamu úplně jinou. V praxi to vypadá tak, že si na internetu koupím dejme tomu šálu, aby mi nebyla zima, a pak se na mě týden valí reklamy na šály, ať vlezu na webovou stránku Českého rozhlasu, anebo si otevřu The Times of India. Znáte to všichni. Převažuje něco, čemu bych mohl říct následná reklama, tedy propagace něčeho, co jsem si koupil, anebo doporučování destinace, ve které jsem byl.

Kdy ale loutkoherci přejdou k prediktivní reklamě? Dejme tomu, oni si mě zanalyzují. Vědí, že je mi sedmasedmdesát, jsem ženatý, bydlím u lesa, domácnost sdílím se dvěma psy. Vědí, co jím a co piju, kolik vydělávám, jaké mám auto a kolik jím najezdím. Pak to všechno zanalyzují – vypustí na to algoritmy, jak se hezky říká. Algoritmy se na to vrhnou jako hyeny na mršinu a zjistí, že inklinuju k rybaření. Vůbec o tom nevím. V mé rodině nikdo nikdy nerybařil, ale ani mí přátelé nejsou rybáři. Jenže algoritmy to na mě poznají a začnou mi podsouvat myšlenku, že by bylo skvělé chodit na ryby a že je to činnost pro mě jak dělaná. Rozvěsí kolem mě návnady jak vodník pentle na Haničku a do roka a do dne stojím v holínkách ve vodách Vydry a vzduchem sviští můj vlasec. Prediktivní reklama ze mě toho rybáře prostě udělá, na rozdíl od následné reklamy, která mi cpe zboží už koupené.

Je to čistá sci-fi. Algoritmy, i kdyby se rozkrájely na nuly a jedničky, ze mě rybáře neudělají a neprodají mi druhou šálu, když už jednu mám. Uvidíme ale, jak si povedou v politickém marketingu. Uvidíme to už brzo, budou prezidentské volby. Mějme na paměti, že ty tváře, které na nás budou jukat z webových stránek, budou vypovídat o tom, jací jsme – a jak nás vidí ty zpropadené algoritmy.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

****************************************
ULTIMUS
Nový román Ondřeje Neffa

Na odvrácené straně Měsíce stojí Ultimus, vězení pro nejhorší zločince obydlených světů. Sem přijíždějí Kuba Nedomý a Dědek Čuchák, starožitníci se sídlem v Arkádii, v roli robotických specialistů.
Měl to být nejlepší kšeft jejich života. Vyklubala se z toho bouda, kterou jim nastražil jejich dávný kamarád, policejní hlavoun Mantella. Spadli tam do spárů nejmocnější zločinecké organizace Lunárního společenství. Stojí proti všem - proti zločincům i dozorcům, proti robotům i proti zmutovaným paraorganismům i proti toxickému šrotu, který se vymknul kontrole.
Když pak se do toho vloží africká vražedkyně Kombopi, dá se čekat, že bude hodně dusno...

Nový román z cyklu Arkádie je napínavý i humorný, jak už dobrodružství obou nehrdinských hrdinů bývají. Příběh volně navazuje na předchozí svazky Měsíc mého života, Rock mého života a Hvězda mého života. Vydal Myster\ Press, k dostání všude včetně Alzy.