Neviditelný pes

FEJETON: Adventní neradosti

7.12.2020

Bývala jsem vášnivou čtenářkou politických thrillerů, které se hemží špiony, konspiracemi a agenty tajných služeb. Ne že bych si dneska s potěšením nějaký nový nebo starý, který ještě neznám, ráda nepřečetla! Pořád se mi líbí napětí, které nezbytně provází text, a samozřejmě pouštím na špacír veškerou fantazii, na kterou se zmůžu, jen abych jádro a smysl spiknutí, jakož i způsob jeho provádění odhalila dřív, než mi ho autor ráčí prozradit. A když se mi to občas podaří, připadám si jak na stupních vítězů.

Jenže jak už jsem tu asi někdy psala, ve skutečném životě moc spiknutí nehledám, desítky let pozorování veřejného života mě poučily, jak nesmírně často to, co vypadá jako báječná konspirační hra, přímo myšlenkový hlavolam, je prostě chamtivost, zneužívání postavení a podobné přízemní ohavnosti.

Teď mě ovšem prezident Zeman (píšu o něm nerada, myslím si, že je to ješitný chlap, který je nadšen, když se o něm píše, a nechci mu dělat radost) přivedl do rozpaků. Tak on si přeje, aby mu naše kontrarozvědka napsala jména ruských špionů, kteří tady působí, a jména jejich českých spolupracovníků! U člověka ve funkci hlavy státu je to přání vskutku neobvyklé. Naprostá většina prezidentů přece moc dobře ví, že něco takového tajné služby nedělají, a z dobrých důvodů. Tajné služby, jak známo, mají za úkol špiony i jejich spolupracovníky v zemi najít a zbavit se jich, tedy poslat je do jejich domovské země nebo do basy. Notoricky je rovněž známo, že tajné služby dost dobře nemohou před dokončením příslušné operace jejich jména sdělovat nepovolaným osobám. Nepovolanými osobami jsou všichni, kdo na takové operaci nepracují, tedy i český prezident. (A to ani nemluvím o tom, že ten momentální je obklopen mimo jiné lidmi, kteří nedosáhli na bezpečností prověrku.) Pevně tedy doufám, že česká kontrarozvědka prezidentu Zemanovi žádné špiony ani jejich spolupracovníky neprozradí; popřela by tím své nejzákladnější principy.

Ve skutečnosti mě však tahle další patálie s naším prezidentem moc nezaměstnává, nechce se mi hloubat o tom, proč takové věci dělá. Snad bych mu jen doporučila, aby si radši četl mé oblíbené autory thrillerů: napětí a tajuplných zápletek je tam jistě víc než v reálu. Víc se v myšlenkách zabývám tajemnou dobou adventní a úvahami o Vánocích a příchodu Páně. Moc vznešené mé úvahy nejsou: spíš tak tápu v myšlenkách, co komu darovat pod stromeček. Žiju už dost dlouho a dárků jsem za ta léta vymyslela opravdu hodně, jenže letos se mi do vymýšlení, nakupování, balení a chystání nějak nechce. Vlastně se mi skoro nic nechce: doba, kdy bylo téměř všechno zavřené, mi vzala chuť téměř do všeho. Svět se mi scvrkl na cestu z postele do koupelny a k psacímu stolu a potom ke sporáku. Maximálně do obchodu a zase zpátky. Ale doufám, že mi několikeré posezení u adventní svíčky pomůže vrátit se k normálu, tahle apatie je fakt nezdravá.

LN, 4.12.2020



zpět na článek