S Pepíkem Kulínským jsme se poprvé v životě viděli v jisté úřadovně jednoho tehdejšího okresního národního výboru.

Byli jsme tam oba za stejným účelem. Pamatujete – krátce po roce 1989 bylo na těchto úřadech možno požádat si o jakousi formu začínajícího soukromého podnikání. I když se v té době ještě nevydávaly dnešní živnostenské listy. Já si tehdy přišel požádat o možnost podnikání v oblasti vydávání a prodeje knih (což mi zůstalo do dneška) a Pepa si tehdy již prozíravě požádal o nákup a prodej zboží. Oběma nám bylo tehdy vyhověno, byť jsme později museli naše činnosti uvést papírově v soulad se zákonem.

Od té doby mi Pepík vždy v jakýchsi pětiletých intervalech telefonuje. Vždycky přijde s nějakým senzačním projektem. V posledních letech se ty jeho projekty týkaly evropských dotací, leč do této sféry jsem se nikdy pouštět nehodlal. Mám své zkušenosti. Josef zřejmě vždy tak nějak obstál. Pokud vím, na nějaké peníze si vždy sáhnul.

Včera byl jeho telefon plný nadšení. Perfektní džob, volal mi. Když jsem ho trochu zklidnil, vysvětlil mi meritum věci. Stačí prý se postavit ke sběrně železa. Přijedou cigoši s ukradenými kryty kanálů.

Nikdo jim to nevezme, nikoli proto, že je to kradené, to jim brali vždycky, ale proto, že ministerstvo životního prostředí zakázalo vyplácet sběr „železa“ v hotovosti.

No a co já nebo my s tím, ptal jsem se nechápavě.

Si vůl, povídá Kulínský. Mám živnostňák, mám konto. Vezmu to na sebe, prachy mi přijdou na účet a já jim vyplatím částku o deset procent nižší. I třeba dopředu, na ruku, což oni zpravidla chtějí. Je to pro ně lepší, než když ten šrot budou vozit do Polska, což by také šlo, protože tam jsou ceny vyšší, ale ta vzdálenost. Ovládneme celý český a slovenský trh.

Pepík byl vždy fantasta. V klidu budeme vydělávat, povídá.

Musím se přiznat, že tento jeho projekt je trochu reálnější než krádeže z evropských dotací, protože u nich je více papírování, což já jinak nesnáším. I když jsou na to u nás dnes zařízeny vysoce „profesionální“ firmy. Nedávno jsem se potkal s člověkem, který se nestyděl se přiznat, že u takové firmy pracuje. Dokonce se nedávno oženil. Hrůza.

Pochopitelně, že jsem Pepíka odmítnul.

Věřím, že jednou se tato země česká (moravská a slezská) poevropští. Protože v mnoha evropských státech nemá soukromý sběratel železa šanci. Železný šrot mohou státu odprodávat pouze privátní či státní firmy, které také ručí za původ onoho zboží. A je to poměrně slušně kontrolováno.

A co soukromníci? Mohou se nechat najmout u soukromé firmy jako dělníci, kteří likvidují nějaké bývalé železárny. Ovšem nikoli jako soukromníci, kteří likvidují železo na nějakém hřbitově. Nebo na obecní kanalizaci. A v tom je rozdíl mezi námi a Evropou.