12. září oslaví významné 90. narozeniny Petr Hrdlička, automobilový konstruktér, skvělý technik a šéf projektu Škoda Favorit. V životě to neměl jednoduché. Jeho otec Ing. Karel Hrdlička působil před válkou jako závodní ředitel tehdejší automobilky v Mladé Boleslavi, a právě proto cesta Petra Hrdličky za vzděláním byla po roce 1948 komplikovanější, musel projít vyučením strojním zámečníkem a strojní průmyslovkou. Teprve díky praxi v tehdejším Ústavu pro výzkum motorových vozidel (ÚVMV), kde se mohl zpočátku věnovat jen překladům technických textů, si vydobyl možnost studia na ČVUT. Již od studia se věnoval výpočtům ozubení a tento obor pak zdokonaloval nejen ve zmíněném výzkumném ústavu, ale i ve Škodovce a také na stáži u špičkového švýcarského výrobce obráběcích strojů pro výrobu ozubení Oerlikon. Práce na různých projektech pro řadu tuzemských automobilek mu umožnila kontakty s techniky a firmami jak na západě, tak i na východě.

Foto Dan Materna, MAFRA

V roce 1983 dostal Petr Hrdlička, tehdy znovu působící v ÚVMV, životní nabídku pozice šéfa vývoje Škodovky se zadáním za dva roky připravit zcela nové auto moderní koncepce. Byla to pro něj neopakovatelná životní šance, a zároveň hlava položená na špalek. Tuto výzvu Petr Hrdlička přijal. Pod jeho vedením a v nemalých porodních bolestech vznikl Favorit. Vůz, který posunul mladoboleslavskou Škodovku na dohled větších evropských automobilek. Vůz, který napomohl mnoha československým dodavatelům v oblasti automotive ke koncepčním posunům. Vůz, jehož technika konstrukce i modernizovaná technologie výroby zapůsobily jako výrazný argument vstupu německého koncernu Volkswagen do české firmy. Tedy svým způsobem i jakýsi základ významného rozvoje nemalé části českého průmyslu dodnes. Toto je obrovská zásluha Petra Hrdličky. Nebyl na to samozřejmě sám. Shromáždil kolem sebe řadu velmi schopných techniků i organizátorů, musel si umět vyjednat podporu na různých místech, bojovat s pohodlností, byrokracií, lidskou zabedněností i závistí.

Osobně jsem měl to štěstí s Petrem Hrdličkou krátce spolupracovat. Požádal jsem ho o zapojení se do diskusí přípravy projektu záchrany a restrukturalizace kopřivnické Tatry v roce 2013, který jsem vedl. Jeho rady, zkušenosti, ale i leckdy velmi racionálně vyargumentovaná oponentura našemu týmu hodně pomohla. Krizová záchrana Tatry se samozřejmě nedá s projektem vývoje Favorita a jeho zavedení do výroby co do velikosti a významu srovnávat. Nicméně sám jsem měl možnost si na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je mít určitou vizi, přesvědčit důležité rozhodovatele o její správnosti i v okamžicích, kdy okolí vaší vizi buď nevěří, nebo dokonce má své jiné zájmy. Jaké to je v průběhu projektu, když se některé věci nedaří tak, jak byste chtěli a potřebovali a čelíte kritice, že celý projekt a vaše vize jsou špatně. Při takových projektech jsou i situace, kdy občas sám pochybujete o sobě, ptáte se sám sebe, zda to zvládnete a hledáte vnitřní sílu tyto pochybnosti i nepřízeň nepřejícníků překonat.

To vše musel při projektu Favorita Petr Hrdlička prožívat. Neměl možnost druhého, třetího podání. Čas ani zdroje na zásadní změny projektu nebyly. Právě v těchto nelehkých chvílích využil Petr Hrdlička nejen svých komplexních technických a technologických znalostí, ale také kontaktů na různé dodavatelské firmy jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Ne vždy to bylo jednoduché, obzvláště když zdroje, zejména finanční, byly hodně omezené. Většinu tuzemských dodavatelů – až snad na Autopal Nový Jičín – se podařilo týmu Petra Hrdličky přesvědčit o nutnosti zavedení nových modernějších konstrukcí komponentů. Někdy k tomu používal i netradiční motivační metody. Sám jsem jako elév konstrukce autobusů v Karose měl možnost jezdit na služební cesty jedním z prvních Favoritů z ověřovací série. Od pobočného závodu Karosy v Jaroměři totiž Škodovka potřebovala rychlý náběh nových koster sedadel pro Favorita, a tak „motivovala“ Karosu dodávkou několika oněch předsériových Favoritů. Samozřejmě kam jsme s ním přijeli, všichni nám ho okukovali, protože kromě pár obrázků ve Světě motorů se ještě Favority nikde neobjevovaly.

Bylo mi velkou ctí se s takovým člověkem, jako je Petr Hrdlička potkat, debatovat s ním a rozebírat i stav automobilového průmyslu, českého hospodářství a vývoje světa obecně. Vážím si toho a myslím, že Petru Hrdličkovi můžeme poděkovat za to, že Škodovka je dnes tam, kde je a že český automotive si vydobyl i v oblasti dodavatelského průmyslu nepřehlédnutelné místo. Bohužel ani vedení německého Volkswagenu, ani čeští politikové neuměli následně využít potenciálu takového odborníka a zkušeného manažera. Jeho postupy už by dnes asi nebyly opakovatelné, protože řešil problémy oné doby, kdy projekt vznikal. Ale zkušenosti tohoto téměř krizového řízení (nebo možná lépe řízení projektu v krizové situaci), lidský nadhled a zejména schopnost logického myšlení a přímé argumentace by se našemu průmyslu určitě hodily.

Přeji Petru Hrdličkovi hodně zdraví a radosti z dětí a vnoučat

Autor je původem automobilový konstruktér a nyní krizový manažer