Facebook – sociální síť s úkolem spojit a vzájemně přiblížit celý svět. Tak ho jistě většina lidí chápe, když žádají o „přátelství“ kromě svých známých i celebrity, či lidi z druhé strany zeměkoule, které nikdy neviděli, ale líbí se jim jejich názory. Facebook jako výrazná hybná síla ve stále pokračující globalizaci, která sice stihla zvítězit již v minulém století, stále však mohutní a zapouští čím dál hlubší kořeny v každém svébytném aspektu té či oné kultury. Tak je jistě také třeba ho chápat, neboť kvantitativní většina obsahu, který uživatelé na Facebooku sdílí, je povahy dnes už ani ne tak anglo-americké, jako opravdu globální. Protože mnohé z toho, co bylo západním kulturním dědictvím, jim už dávno nepatří, osvětoví mladší bratříčci se na starý dobrý hvězdnatý světonázor vrhli a jeho jednotlivé kousky a útržky si přivlastnili. Zdá se být jen otázkou času, kdy nám obchodní řetězce začnou ve velkém nutit krocana.

Připojíte-li se tedy, naskočíte-li a svezete-li se na všeobecném proudu, vše výše zmíněné berete v potaz a nejenže to akceptujete, ale také s tím souhlasíte, správně? Zde se vynořuje na světlo zajímavý paradox, který jsem pojmenoval v nadpisu a který vrhá světlo na současný diskurz (čili všeobecnou a podstatu určující debatu) společnosti, minimálně té české.

S blížícími se Vánocemi se jako houby po dešti vyrojily na Facebooku skupiny, které hlásají ochranu slábnoucího Ježíška před roztahovačným Santou Clausem, či takové, které rovnou požadují návrat k oslavě narození Ježíše. Paganskou skupinu, propagující svátek slunovratu, jsem ještě nezaregistroval, leč jistě v zákulisí sílí a brzy se mi prostřednictvím mých internetových přátel nabídne. A současná situace není výjimečná, naposledy se podobné hnutí vzedmulo na ochranu Dušiček před Halloweenem, jistě existují skupiny lidí odmítajících jíst v McDonaldu a snad i nějaká, která opovrhuje angličtinou (což by bylo na Facebooku zvláště úsměvné). Jinými slovy jde o tradicionalistický proud, který se vkradl do povahou globálního a v tom smyslu progresivního prostředí a paraziticky využívá jeho nástroje k sebepropagaci. A tyto skupiny nabírají členy rychlostí, za kterou by se nemusely stydět ani fanouškovské stránky Michaela Jacksona těsně po jeho smrti. Stávají se tak silným hráčem na globální scéně (je zde třeba vyčlenit pojem české globální scény, neboť jiná národní hnutí nejsou předmětem zamyšlení), leč jako takový se zapojují do současného diskurzu a ztrácejí svou myšlenkovou podstatu návratu k předfacebookovským, ba přímo předglobalizačním tradicím. Tak se to aspoň jeví z nastíněného úhlu pohledu.

Nabízí se mi neodbytná otázka: Kolik z tisíců lidí volajících po návratu Ježíška bude ochotno oslavit Vánoce tak, jak to dělaly jejich babičky? A kolik z nich na Štědrý den aspoň vypne Facebook a dá si k večeři kapra i přes to, že ho celý rok nemusí ani vidět?