Začnu trochu rozšafně. Nedávno jsem slyšel v jedné brněnské restauraci pro vyšší střední třídu, kde pivo stojí skoro 70 korun, zajímavou úvahu seniora, kterého nelze podezírat z nedostatku životních zkušeností a smyslu pro ironii.

Prohlásil: „Pakliže by již mělo dojít ke světovému konfliktu, jak nás jím krmí media, mělo by se bojovat férově, jeden na jednoho, dva na dva... Takže přibližně půl miliarda Evropanů, myšleno EU a Velká Británie, versus půl miliarda antiEvropanů, myšleno USA 320 milionů lidí a cca 150 milionů Rusáků, to by bylo fér.“

A dodal: „Avšak pokud chce premiér Fiala nebo ministryně Černochová rozložení cca 820 milionů, EU, Velká Británie, USA, versus cca 150 milionů Rusů, tak to není přece sportovní. A takové vítězství by nás potomky Husitů a statečných legionářů nemohlo snad ani těšit.“

Dost ostrý sarkasmus jihomoravského politicky nekorektního seniora, který musíme jako humanisté odsoudit, nicméně jeho počty nepřímo propisují něco, na co se dnes do značné míry, per nefas, zapomíná. Avšak popořadě.

Přesilovka EU
Výdaje na evropskou bezpečnost nejsou tak nízké, jak si (leckteří) lidé dnes mylně myslí.

Navzdory tomu evropští a naši čeští (moravští) politici a političky, tlačí na další masivní navyšování vojenských výdajů o více než 20 bilionů korun. Je však toto opatření skutečně tak nezbytné a neodkladné, jak nám bruselské a pražské elity aktuálně tvrdí?

Podívejme se na tvrdá data. Evropské státy disponují více než 12 tisíci dělostřeleckými systémy, zatímco Rusko jich má pouze pět tisíc. Co se týče vojenského personálu, evropské státy mají celkově 5,5 milionu vojáků, zatímco Rusko „pouze“ 3,2 milionu. To znamená, že Evropa disponuje výraznou početní převahou ve vojenské technice i personálu.

Řečeno hokejovou terminologii, již nyní hrajeme proti Rusku přesilovku pět na tři, ale trenér Fiala by chtěl ještě odvolat brankáře, aby nás bylo šest na tři? Kdo zná lední hokej aspoň z expresu, ví, že to je taktický nesmysl.

Navzdory těmto číslům se neustále ozývají neodbytné hysterické hlasy, že musíme investovat další obrovské částky do zbrojení. Navíc je reálně nemáme a museli bychom si na ně půjčit. Takové rozhodnutí by přitom mělo být vážně zváženo s ohledem na další palčivé problémy, které naši společnost trápí.

Jedním z nich je bytová krize, která zasahuje především mladé rodiny a nízkopříjmové občany. Místo tanků a raket bychom mohli investovat do výstavby dostupného bydlení, a podpořit tak nejen ekonomiku, ale i kvalitu života občanů. Další oblastí, kde zoufale chybí finanční prostředky, je péče o seniory.

Populace stárne, ale stát na tuto skutečnost není adekvátně připraven. Domovy pro seniory se plní, čekací doby se prodlužují a rodiny, které se o své starší nemohoucí příbuzné nemohou postarat, často narážejí na zoufalý nedostatek dostupných zařízení. Namísto dalšího zbrojení by bylo rozumnější investovat do budování nových kapacit pro seniory, zdravotní péče a sociálních služeb.

A propos, jak by čeští muži a ženy mohli jít reálně bojovat, kdyby se neměl kdo postarat o jejich přestárlé příbuzné, ale i děti? Nebo by dědečka s Alzheimerem či babičku s Parkinsonem vzali s sebou na frontu?

Obranu nepodceňovat ani nepřeceňovat

Je důležité si uvědomit, že obrana je důležitá, ale neměla by být jediným tématem, kterému se vláda věnuje. Evropské státy již nyní disponují dostatečnou vojenskou silou, která je schopná zajistit bezpečnost kontinentu. Další navyšování zbrojních výdajů by mělo být posuzováno nejen z hlediska strategického, ale i s ohledem na sociální a další potřeby obyvatel.

Je hezké, že Donald Trump chce po Evropě, aby dávala na zbrojení až pět procent HDP, ale jako Evropané bychom měli říct jasné ne, prostě nechceme roztáčet kola zbrojení. Nota bene, naše evropská společnost je snad postavena na křesťanských základech, tedy mírumilovnosti a přikázání – „nezabiješ“. Nebo to již neplatí?

Česká vláda by měla upřednostnit řešení každodenních problémů svých občanů před megalomanskými zbrojními plány (některých) evropských elit. Politika byla a je divadlo a lidi je zapotřebí vystrašit a udržovat ve strachu, to věděl již Niccolò Machiavelli. Milí politici a političky, s tím strašením (válkou s oslabeným Ruskem) to však nepřehánějte. Navíc Rusko je zdecimované válkou s Ukrajinou a reálné síly dobývat EU v nebližších letech opravdu nemá.

Proto si dovolím vyslovit tezi, že pokud by naše vláda chtěla rapidně navýšit náklady na zbrojení (eufemisticky řečeno, „na obranu“, každý stát se přece vždy jen brání), pak by o věci mělo být celostátní referendum, jelikož o tom před minulými volbami nemluvila.

Blíží se podzimní sněmovní volby, ale pokud do nich půjdou strany s obvyklými marketingovými všeobjímajícími vyprázdněnými hesly „jde nám o budoucnost“, „dělat věci správně“, „odvaha k odvaze“, „bude líp“, „chráníme naši budoucnost“, pak to není možné brát jako bianco šek k raketovým nárůstům výdajů na armádu a zbrojení.

Psáno půro Lidové noiny