Cože? Opravdu někdo myslí vážně návrh, že budeme platit mobilním operátorům také za přijaté telefonní hovory? Ano, takový je návrh Evropské komise, respektivě komisařky Viviane Redingová. Je to stejná žena, která loni zákazníkům vybojovala o něco levnější mezinárodní hovory v rámci EU. A teď nás chce naopak potrestat tímhle.

Ovšem dřív než vyskočíme z kůže, měli bychom se nad jejím návrhem zamyslet s chladnou hlavou. Má totiž svou logiku a - byť asi většina nebude souhlasit - také jistý půvab. Tak předně: rozdělení nákladů za telefonní hovor není žádnou novinkou. Je běžné v mnoha zemích světa a zažili ho i čeští zákazníci, byť zřejmě jen jejich velmi nepatrná část. Za příchozí hovory se platilo na počátku devadestých let za telefonování v síti, která dodnes funguje a jejíž čísla začínají předvolbou 601. To byly mobily ještě exkluzivním zbožím a jedním z atributů českého "divkého kapitalismu".

Placení za příchozí hovory je běžné i dnes, a to v rámci roamingových služeb. Když jste v zahraničí a přijmete hovor z domova, platíte obvykle víc než člověk, který vám volá. V tom je logika toho, že s nápadem přichází právě evropská administrativa. Zpoplatněním příchozích hovorů se vnese určitý řád a větší jednoduchost do tarifů a plateb, a to bez ohledu na to, kde v Evropě jste a kam voláte.

Redingová tvrdí, že nový systém výrazně sníží administrativní zátěž operátorů, kteří si musí hovory mezi svými sítěmi složitě přepočítávat a proplácet. Podle Redingové by to mělo mít dopad na pokles cen hovorů. Tomu můžeme, ale nemusíme věřit. Skepický zákazník, zvlášť ten z Česka, dobře ví, že každá změna je k horšímu. Dá se tedy čekat, že zavedení nového systému by operátoři vzali jako dobrou příležitost, jak od nás vytahat víc peněz.

Sami operátoři včetně těch českých se však kupodivu staví k návrhu skepticky. Na otázky novinářů odpověděli mluvčí všech tří českých operátorů, že by nový systém nezavedli a že o tom ani neuvažují. Proč, když by to pro ně bylo tak výhodné? Odpověď je jednoduchá: ono by to hodně změnilo způsob, jakým telefonujeme. A v celkovém balíků by příjmy téměř jistě poklesly.

Jak je to možné? Jen se pozorujme. Spousty hovorů dnes neplatí ani volaný, ani volající. Ve skutečnosti jdou na účet našich zaměstnavatelů, v lepším případě soukromých, v tom horším státních. Volají si tak příbuzní, známí i kamarádi. V Česku, kde se drobné okrádání zaměstnavatele bere jako norma či spíše povinnost, je to zvlášť rozvinuté.

Britský deník Daily Mail otiskl před časem článek o zajímavých slovech, které existují jen v určitých jazycích. Z češtiny vybral takzvané "prozvánění". Však to známe. Vytočíme číslo příbuzného, necháme jeho telefon jednou cinknout a rychle položíme. On nám vzápětí zavolá zpátky, ovšem z pevné linky v kanceláři nebo ze služebního mobilu. Kromě češtiny prý toto slovo existuje jen ve slovenštině.

No a v tom je půvab návrhu, aby náklady za hovor nesly obě strany. Je celkem pravděpodobné, že budeme telefonovat méně, efektivněji a více s rozumem. Než vytočíme něčí číslo, dobře si promyslíme, jestli s ním opravdu potřebujeme mluvit. A hlavně jestli on potřebuje a chce mluvit s námi. Nebudeme ho totiž už okrádat pouze o čas, ale i o peníze. Ubyde tlachání a nesmyslných telefonátů z nudy. Zároveň nepochybně stoupne procento promeškaných, či lépe řečeno úmyslně nezvednutých hovorů.

Nemůžu si pomoci, ale mně se to líbí.

(Psáno pro E15)

Převzato z blogu Extra se svolením autora.