Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Nesouhlasím s úvahou paní senátorky, která líčí člověka jako pírko zmítané větrem osudu. Spoustu věcí ovlivnit nemůžeme, ale snažíme se ovlivnit všechno, co se dá. Například výběr školy, zaměstnání, partnera, bydlení, počet dětí - vše obvykle z několika možností, nemusí jich být nekonečně mnoho. Ne vždy naše představy vyjdou, ale alespoň se aktivně snažíme.

Ostatně i délku a kvalitu života (zdraví) lze u většiny lidí aspoň částečně ovlivnit zdravým či nezdravým životním stylem.

Datum smrti si naplánovat nemůžeme. Povolení euthanasie by však lidem umožnilo si vybrat mezi rychlou, bezbolestnou smrtí a pomalým, nedůstojným umíráním, které jinak bohužel řadu z nás čeká.

Ono to ve finále dopadne tak, že neproduktivní a nepotřební jedinci budou k volbě euthanasie motivováni. Rovněž ti škaredí Rusáci i Číňani nás k ničemu nepotřebují. Jim jen postačí pořídit si přiměřeně velký pytel pocpornu a v klidu nezúčastněně sledovat, jak Západ na sobě páchá civilizační euthanázii.

Souhlasím s paní Boublíkovou, přesně to vyjádřila (i takhle si to myslím já). Četli jsem že největším strachem který stojí za vším...u lidských bytostí...je strach ze smrti. Já osobně to mám tak že smrti se nebojím ale čeho ano to je umírání....dlouhé a bolestné. Viděl jsem to u rodičů, prarodičů a a tohle nechci, umírat dlouze někde v LDN na posteli - být bezmocný věchýtek na hadičkách a čekat až bude konec. Nené......chtěl bych se sám rozhodnout a říct "Zhasněte dál to nemá cenu". Život je jen můj a jen já mohu rozhodovat o tom jestli budu dál nebo ne. Proč bych měl skákat někde z mrakodrapu nebo pod tramvaj když nechci být dál? Jsem plně pod euthanasii a že bude někdy zneužita? Ano, tak jak bylo vše a vždy člověkem,tomu se vyhnout nedá. Přínos ale převládá nad negativy. A když nechceš být = tady máš pilulku a spolkni si ji sám a v klidu odejdi, usni a už se nevzbuď. Je to tvuj život - tvé rozhodnutí. Jen ty a nikdo jiný jsi mašinfírou svého vlaku. NIkdo nemá právo ti život brát ALE ani nutit tě ho žít dál když již nechceš.

Mám života dost (je mi 91). Paní senátorka (mnou vážená a obdivovaná, známe se) mi nepomůže. Jaký konec je důstojnější? Skok z okna nebo euthanazie?

Takže jste pro to, aby vám někdo pomohl?

Většinou s paní senátorkou souhlasím, v tomto případě nikoliv. Euthanasie je tak trochu vražda, píše v závěru. Z náboženského hlediska jistě, jako sebevražda. Pokud někdo žije v přesvědčení, že život člověka patří Bohu. Já tento názor nesdílím.

Podstatu hezky popsala filozofka Hannah Arendtová:

"Snad nic tak radikálně neodlišuje lidské masy současnosti od minulých staletí jako ztráta víry v poslední soud: ti nejhorší se přestali bát a ti nejlepší ztratili naději." Důsledkem ztráty naděje je nekompromisní požadavek, aby splnění všech přání, zkonejšení všech trápení a vyřešení všech problémů proběhlo na tomto světě. Přítomná chvíle triumfuje nad věčností. - Není-li tento postoj časovanou bombou, působí jistě jako urychlovač."

Jasně, je lépe nechat lidi se dotrápit do posledního dechu. Jenom aby na to ta společnost, kde se nebude nic vyrábět a nebudou mladí aby pracovali na staré, měla...

" .... Mylné je i vaše tvrdé přesvědčení, že až nastane hypotetická situace, víte přesně, jak se v ní zachováte. Nevíte a nezachováte. Nikdo to dopředu neví.... "

Nevím, ještě jsem neumíral, ale přece jenom si myslím, že pokud se v oné "hypotetické situaci" ocitnu, bude mi to úplně jedno, že se chovám nedůstojně a ostatní kolem mě skáčou a tváří se, že rádi. Jenom předpokládám, že i v takové situaci mohou přijít chvilky, kdy se vědomá vrátí a já bych rád měl možnost říct (nebo aspoň naznačit) - "nechte mě jít"....

.... lépe - možnost říct - " díky, nechte mě jít..."

Euthanasie může být jednou vraždou a jindy aktem milosrdenství. Komu patří tíha rozhodnutí?

Osobně, když budu ležák zcela mimo reál, euthanasii bych bral. Ovšem to bych musel tohle přání napsat předem, pokud ještě v reálu budu. Takže i tohle se musí právně ošetřit. Takže paní senátorko do toho. Plat krásný, takže chce to i nějakou produkci.

Zřejmě tak,

by to mohlo fungovat.

Souhlasím s tím, že nikdo nemůže vědět jak se zachová, až příjde jeho umírání. Ale vím, že lidé, kteří umírají dlouho v nepohodlí a bolestech často žádají o součinnost při sebevraždě své blízké. Dnes už vím, že existuje paliativní péče, která usnadní umírání pacientům. Ale z různých důvodů (ale ne finančních) není dostupná každému. Proto bych uzákonění nějaké formy euthanazie uvítala. Byť by to bylo formou paliativní péče.

Ono je to také o tom,

zda ještě ty svoje dny člověk vnímá, když je takzvaný ležák/takže neschopný dojít si na záchod, nevnímající kdo se ho ptá a na co se ho ptá, udržovaný při životě množstvím léků,

že.