Pracuje Evropská komise na tom, aby děti napříč Evropskou unií měly možnost se samy a bez souhlasu rodičů rozhodnout o nevratné fyzické změně pohlaví bez jakéhokoliv věkového limitu?

Britské Timesy tvrdí, že ano. U nás o tom psal první iDnes.cz a Zastoupení Evropské komise na to ostře reagovalo, že to tak není. Jenže ono to tak je…

Počet dětí, které mají v pubertě dojem, že se narodily do špatného těla, roste takovým tempem, že se mluví o sociální epidemii. V drtivé většině jde o dívky, takže se současná „trans epidemie“ přirovnává k minulé vlně mentální anorexie mezi mladými dívkami. Podle mnoha odborníků jde o tzv. sociální nákazu, způsobenou agresivním prosazováním trans témat. V řadě případů stačí počkat a v průběhu dospívání nesoulad s vlastním tělem zmizí nebo pomůže psychoterapie.

Naopak podle jiných je nárůst dětských zájemců o změnu pohlaví způsobený destigmatizací tématu, tedy tím, že se o tom může volněji mluvit. A malým zájemcům o tzv. tranzici je nutno vycházet vstříc, a to i proti vůli rodičů. A jak taková změna pohlaví u nezletilých vypadá? Obvykle tak, že se jim nasadí tzv. blokátory puberty a hormonální léčba. Cílem blokátorů puberty je zastavit vývoj sekundárních pohlavních znaků biologického pohlaví. Hormonální léčba u přechodu z ženy na muže je testosteron, který způsobuje maskulinizační změny - zhrubnutí hlasu, zvýšení svalové hmoty, růst vousů a ochlupení. Hormonální léčba je velmi výrazný zásah do těla pacienta a jako takový může mít vážné vedlejší následky, což už především v USA řeší řada soudních žalob.

Podle „Strategie rovnosti LGBTIQ+ na období 2026-2030“ hodlá trendu změn pohlaví u dětí a dospívajících pomoci i Evropská komise. Hodlá „prosazovat/podporovat (support) vývoj právních postupů pro uznání pohlaví založených na sebeurčení, které nejsou omezeny věkem“. Jinými slovy, děti by měly mít svobodu prohlásit se za transgender nebo nebinární v jakémkoli věku a jejich rodiče by to měli bez výhrad přijmout. Strategie chce navíc zakázat terapeutický přístup k pocitům rodového nesouladu, což znamená, že pokud se pubertální dívka rozhodne, že se cítí být chlapcem, snaha jí to rozmluvit bude nelegální.

České zastoupení Evropské komise se brání. „Je výhradně na členských státech EU a jejich zákonech, aby určily věkovou hranici pro případnou změnu pohlaví osob, které si ji přejí,“ píše na sociální síti X. Podobně argumentuje i ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák. Na to známý biochemik Jan Konvalinka odpověděl, že by byl „teda fakt radši, aby to komise nedělala“. Zdůvodnil to tak, že si myslí, že by si děti neměly měnit pohlaví v závislosti na tom, jak si to samy určí, bez ohledu na věk. Na Dvořákovu reakci, že to komise netlačí, si už Konvalinka nebral servítky: „Ne, oni si to dali do agendy jen tak z dlouhé chvíle. A to ‚support‘ je tam jenom náhodou.“

Že mlží Zastoupení Evropské komise, se dá čekat, ale je svým způsobem fascinující, že ministr pro evropské záležitosti neví, jak to v unii funguje. Agendu, kterou nemá Brusel ve své přímé kompetenci, často prosazuje metodou postupných a nenápadných kroků. Bývalý vysoce postavený český vyjednavač s EU mi to kdysi popsal: „Regulace může mít podobu konkrétních legislativních návrhů, ale i méně viditelných a nezřídka podobně důležitých koordinačních opatření a iniciativ (mj. otevřená metoda koordinace, doporučení, peer pressure, vyzdvihování příkladů ‚dobré praxe‘ atp.) či různých podob zohledňování judikátů. Právě tyto ‚měkčí‘ nástroje, které jsou zpravidla pod rozlišovací schopností běžného voliče, ale i leckterého politika (že, pane ministře…) jsou paradoxně - a stále častěji a ve větší míře, jak ukazují dosud představené návrhy víceletého finančního rámce EU na roky 2028-2034 z pera komise - přímo či nepřímo provázány s možností finanční podpory, a tudíž zasluhují stejnou pozornost jako legislativa. Jejich důležitosti přispívá i to, že představují určitou laboratoř, v níž je možné testovat, kam až lze v daném politickém kontextu zajít.“

Pokud jde o přímou finanční podporu, v Česku Evropská komise skutečně podporuje organizaci Transparent, která zjednodušení změny pohlaví formou sebeidentifikace podporuje. V materiálech projektu TRAIT placeného Evropskou komisí se jednoznačně a zcela nedvojsmyslně lékařští pracovníci vyzývají, aby uznali právo na tranzici komukoliv, kdo si o to řekne, bez ohledu na pravidla (protokoly) jednotlivých zemí.

Foto: Aktuálně.cz

Komise paradoxně stupňuje svoji válku za co nejsnazší přístup ke změně pohlaví u dětí a dospívajících ve chvíli, kdy země, které v tom měly náskok, naopak dupou na brzdu. Británie zažila nárůst případů genderové dysforie o 2 tisíce procent během deseti let, což hodně připomíná někdejší epidemii anorexie. I zde se to v drtivé většině týká dívek v pubertě, které se špatně vyrovnávají se změnami svého těla. Dříve to řešily drastickým hubnutím, nyní „přechodem“ do chlapeckého těla.

Na základě rostoucích obav a soudního sporu (oběť tranzice Keira Bellová žalující Tavistockou kliniku) zadala britská vláda v roce 2020 nezávislou analýzu - tzv. Cass Review pod vedením pediatričky Hilary Cassové. Zpráva zveřejněná v dubnu 2024 konstatovala, že blokátory puberty, které mají nezvratné následky, se používaly s překvapivou lehkostí, a to i u dětí ve věku dvanácti let. Vláda genderové oddělení kliniky Tavistock, které tyto procedury v zemi provádělo, nakonec uzavřela a v návaznosti na doporučení zprávy bylo od dubna 2024 zcela zakázáno předepisovat blokátory puberty dětem mimo klinické studie.

Zhruba ve stejnou dobu vybuchla další „bomba“. Uniklá konverzace Asociace světových profesionálů pro transgenderové zdraví (WPATH) ukazuje, že i propagátoři co nejsnazší změny pohlaví v soukromí uznávali, že změna pohlaví je často prováděna těm, kteří zcela zjevně nejsou schopni udělit informovaný souhlas (šéfka WPATH Dianne Berg si například v interním fóru stěžuje, že není schopna vysvětlit riziko neplodnosti devítiletému pacientovi). Že úmyslně bagatelizují či zamlčují reálná rizika vážných vedlejších účinků této péče. Že nezletilí zřídkakdy chápou okamžitá i dlouhodobá rizika, a často ani jejich rodiče. A že jim úmyslně lžou, že případná detranzice (tedy návrat k původnímu pohlaví) je něco triviálního. Obsáhle o tom psal třeba respektovaný týdeník Economist. Přesto jsou stanoviska WPATH citována třeba v Základním teoretickém průvodci pro práci s transgender klienty, který vyšel v češtině v rámci projektu SWITCH a byl zaplacený právě Evropskou komisí. Transparent se na tomto díle podílel s Národním ústavem duševního zdraví.

Foto: Aktuálně.cz

Ale není to jen Velká Británie. I ve Švédsku došlo od roku 2008 k výraznému nárůstu počtu mladých lidí (zejména dívek), kteří vyhledávají péči potvrzující změnu pohlaví, a to o více než 1500 procent (u věkové skupiny 13-17 let).​ I zde platí od roku 2021 přísnější pravidla o hormonální terapii u dětí s genderovou dysforií.

A jak jsme na tom my? Trend je podobný, ale ne tak drastický. Přesto se mezi lety 2011 a 2016 počet nových případů genderové dysforie u dětí skoro ztrojnásobil a do roku 2020 téměř zdesetinásobil - z 56 na 484.​ Hlavní skupinu tvoří opět adolescentní dívky ve věku 15-17 let, které se cítí jako chlapci.​

Psáno pro Aktuálně.cz